Když se rozhodujeme, kam budeme cestovat, vždy před odjezdem ležím u internetu a zjišťuji, kde to podle fotek vypadá nejlépe, jaké je v dané zemi počasí, na co se připravit a co navštívit. Ona dovolená se pak ale většinou vyvíjí jinak než jsme čekali. Nikdy se bohužel nedá spolehnout pouze na internet a možná již na neaktuální informace. Proto osobní zkušenost je vlastně to nejhodnotnější a já se s pár svými zkušenostmi pokusím zde podělit.

Na cesty do exotiky se s manželem nejčastěji vydáváme když je v Evropě zima. Milujeme teplo, slunce, moře, proto je to jasná volba. Zmizet před mrazem, kalamitou a načerpat energii. Na Seychely tomu nebylo jinak. Přiznám se, že po informacích, že v prosinci není vhodné na Seychely vyrazit, protože se jedná o deštivou sezónu a mohlo by nám celou dovolenou pršet jsem byla trochu vystrašená. Nenechali jsme se odradit a i přes to s přáním vysílaným do vesmíru sbalili kufry a letěli.

Naše první cesta leteckou společností Ethiopian probíhala příšerně a znovu bych už s nimi neletěla. Vždy když létáme tyto dálkové lety, bereme let s mezi přistáním, protože pro nás jakožto aktivní lidi sedět 12hodin na zadnici je dost dlouhá doba, ikdyž se jedná o velká letadla a prostorná jak v lowcostu, tak v business je to paráda. Můžete se natáhnout a klidně celou cestu prospat, ale např u British Airways by to byla škoda, oni totiž během letu servírují neskutečné dobroty 🙂

​

Doletěli jsme na Seychelský ostrov MAHÉ, kde jsme vzali taxi za 400sr ( 800Kč ) a nechali se zavézt do přístavu v hlavním městě Seychel VICTORIA. Tam jsme si koupili lístek na loď, která nás zavezla na malý ostrůvek LA DIGUE ( čteme Ladyk ) unavená z cestování jsem usnula na židli a do dvou hodin jsme byli na místě. V přístavu ( jestli se tomu tak dá říkat ) spíše ve městečku na ostrově La Digue na nás čekal Shuttle Bus od hotelu, který nás odvezl na místo. Protože už byl večer, odebrali jsme se na luxusní večeři formou bufetu v úžasném hotelovém komplexu, kde jsme si ubytování na prvních 14dnů vybrali domeček na pláži ( chata s výhledem na pláž ) od La Digue Island Lodge. Ceny ZDE.

La Digue Island Lodge

Je tam možnost několika ubytování od nejlevnějšího pokoje v domě po vlastní chatku nebo dům na pláži. Součástí tohoto resortu byl také bazén bar a restaurace v písku na pláži. Měli jsme polopenzi, abychom se nemuseli vracet kvůli obědu do hotelu, to pak nemá cenu ani nikam vyrazit a to by nás nebavilo jet na dovolenou se jen cpát v hotelu. Snídaně i večeře byly po většinu času formou bufetu, jen když jsme byli jediní hosté, tak nám dali menu o několika chodech. Jídlo bylo vždy na špičkové úrovni. Internet hotel nabízel zdarma v loby baru. Po příjemné večeři na pláži s výhledem na oceán a teplotě stále 28 stupňů jsme se ohlásili rodině a šli ulehnout, aby jsme byli odpočatí na náš první den v ráji. Nemohla jsem dospat a už v 6 hodin ráno netrpělivě čekala až se manžel probudí, pravda trochu jsem mu rušením pomohla 😀

​

Venku modrá obloha, Indický oceán, bílá pláž a 30 stupňů, komu by se taky chtělo spát?? Když si na to vzpomenu, hned bych se tam vrátila. Říkala jsem si sakra to je krása. Na luxusní snídani plné sladkého ovoce, chutě které jsem neznala jsme udělali plán co budeme dělat. V hotelu jsme dostali mapu ostrova a poptali informace co a jak funguje. La Digue je malý ostrůvek na kterém téměř nejezdí auta, jen sem tam na hlavní cestě mezi resorty. Hlavním přemisťovadlem je tedy kolo, proto jsme se dle pokynů v hotelu vydali ze dvě půjčit. Stálo to 50sr ( 100Kč ) os/den. tak jsme si půjčili kola na celou dovču na La Digue. Chození by bylo zdlouhavé a my chtěli objevovat ostrov. Z internetu jsem měla zjištěno, že na La Digue se nachází jedna z nejkrásnějších a nejfotografovanějších pláží světa. Hádejte kam bylo mé první přání jet? 🙂 Ano, nutně jsem potřebovala najít pláž Anse Source d’Argent.

​

Dlouho netrvalo a vyrazili jsme. V místním obchůdku jsme si po cestě koupili do batůžku vodu a nějaké ovoce na svačinu. Cestu lemovaly velké pavučiny plné obřích pavouků nikdy jsem nic podobného v realu neviděla. Pro mě která se bojí i mini pavoučka to byl otřesný pohled, ale nehejbalo se to, tak jsem poklidně pokračovala dál s myšlenkou v hlavě „snad nás nic podobného v domečku na pláži nenavštíví“ 😀 Pokračujeme dle mapky krásnou přírodní cestou lemovanou palmami směrem k cíli.

Union Estate Park La Digue

Na kraji parku jsme narazili na pokladnu, kde byl třeba zaplatit vstup, abychom se dostali k této proslavené pláži. Zaplatili jsme a pokračovali dál úžasnou plantáží vanilky a dorazili k restauraci, kde bylo nutné nechat kola a dál pokračovat pěšky. V parku jsme objevili krásné velké želvy, kde jsem samozřejmě přišla o svačinu ( jablko ), želvičkám moc chutnalo. Pomazlili jsme se a šli dál. Najednou z přírody začly vystupovat obrovské žulové kameny a mě se tou krásou tajil dech.

Kolem cesty na pláž jsou stánky s občerstvením, kde můžete pořídit různé smoothies z místního ovoce, nebo kokos na svačinu. Taky zde kluci míchají alko koktejly z místního Seychelského rumu. O stánek dál neodolávám krásnému ručně pletenému kloboučku z palmy, který jsem si usušila a mam jej doma na památku.

Konečně jsme tady zajásala jsem a nevěděla co dřív fotit. Opravdu slovy těžko popsat krásu pláže Anse Source d’Argent.

Na ostrově je spousta tuláčků pejsků, kteří jsou moc hodní, vděční za pozornost, všude nás doprovázeli, ať už pralesem , nebo po kamenech s náma lezli jako kamzíci a ukazovali cestu kam dál se můžeme podívat 🙂

Anse Source d’Argent

Na pláži Anse Source d’Argent jsme se seznámili s místníma klukama z plážového baru a oni nás vzali na prohlídku okolí pláže. Lezli jsme pralesem az na vrchol žulových kamenů odkud byl úžasný výhled. Také nám ukázali schovaný prezidentův úkryt. Po cestě zpět dolů nás ještě zavedli do přírodní koupelny 🙂 Dešťová pralesní voda tam byla šíleně ledová, až neskutečné když vzduch byl každý den nejméně 30stupnů až 40 a oceán taky 27-30stupňů.

Osvěžili jsme se a pokračovali zpět na pláž. Po zbytek dne jsme krmili z ruky krásné velké nebojácné rybky a odpoledne, když byl odliv jsme se vydali nízkou vodou dál kolem žulových kamenů, kde jsme objevili schovaná romantická místa jen pro nás dva 🙂

Anse Source d’Argent

Počasí nám krásně vyšlo a celý den svítilo sluníčko. První den v ráji byl za námi a čas tak nějak rychleji běžel. Další dny byly také ve stylu objevování ostrova. Dalším místem, které bez pochyby stojí za zmínku je pláž na na jihu ostrova La Digue. Jmenujese Grande Anse.

Tato dlouhá bílá pláž s jemným pískem se navždy zapsala do mé paměti. Pláž, na níž písek pálí tak, že přes popálené plosky nohou nemůžete dojít ke stínu. Na této pláži se nenachází téměř žádný úkryt před sluncem ( já se nakonec už popálená od slunce, které na Seychelách neuvěřitelně peče schovala pod žulový kámen. Tyto kameny ukončují pláž z obou stran. A občerstvení se dá koupit pokud se místní rozhodnou otevřít stánek, ne vždy tomu tak je. I přes to všechno tuhle pláž miluji.

Cesta k pláži na kole je trošku delší, vyšlápnete si i kopeček, ale horší to bude zpět, protože cestou tam jedete více z kopce až dojedete na místo. Miluji cestování, focení krásných míst, točení videí, ze kterých se potom snažím udělat video na památku, ale tohle místo i tenhle ostrov me dostalo natolik , že jsem si jen naplno užívala tuhle krásu. Nic jsem netočila, moc sem nefotila , jen občas do mobilu, který jsem neměla tenkrát kvalitní jako dnes, proto fotky jsou občas rozmazané, zamlžené od orosené čočky. Ale netrápilo mě to. Říkala jsem si nejsem tu naposled…..Pohádkové počasí, modré nebe, bez mráčku a naše dobrodružství nekončí. Podle mapy zjišťujeme, že někde vedle této pláže se nachází další pláž jménem Petit Anse.

​

Hledáme cestu, na tuto pláž a jsme neúspěšní…nikde nic, tak se ptáme místních v plážové budce, kteří nám přijeli prodat vodu a něco k snědku. Posilňili jsme se a na rady místních hledáme směrovou ceduli na Petit Anse. Najednou ji vidím…říkám si ježiši to snad ne 😀 cesta která není téměř vidět. Úzká přírodní cestička obklopená zelení, obřími kraby v průměru 30cm a určitě i pavouky a hady řekla jsem si.

Touha vidět tu pláž byla ale silnější než můj strach z havětia tak se staženým zadkem jsem běžela v žabkách za manželem. Krabi ani nestíhali přede mnou utíkat. Fuj konečně je to za mnou pomyslela jsem si a byli jsme před zeleným kopcem ze schodištěm z kamenů a cedulí, že cesta na Petit Anse vede tudy. Žabky na nohách pro tento výstup byly značka ideál ale už nebylo cesty zpět.  Přece se nevrátím teď, když už jsem tak daleko. Tak s manželem za ruku lezeme vstříc dobrodružství o kterém jsem v tuto chvíli ještě neměli ponětí. Všechno se až na milion pavouků kolem zdálo být úžasné.

​

Jsme nahoře, před námi krásný výhled na pláž Petit Anse. Už jen dolu a jsme tam.

Na pláži ani živáčka jen Petit Anse a my dva. Ty palmy opřené v písku je to jediné kde se dá před sluncem schovat, nebo spíše nedá, možná jen ráno když je slunce ještě vysoko. Takže dopálená v 40ti stupňovém horku skáču do vody s vlnama a mám co dělat, abych se neutopila. Najednou si všimnu, že se nějak blíží mraky, ale nic hrozného, tak dál dovádím ve vodě. Manžel se přidává. Během asi 15ti minut černá obloha a vlny se zvětšují.  Uděláme poslední fotku a vydáváme se směrem zpět.

POZDĚ!! Místo deště nás totiž překvapil pořádný monzuňáček. Během minuty jsme všechno měli durch mokré, ale to není všechno…najednou že 40ti stupňů bylo tak 20 ale s extra silným studeným větrem. Doběhla nás zima z Evropy pomyslela jsem si 🙁 lilo a lilo a my běželi v blatě jako o život zpět na Grande Anse. Tak už nebylo živáčka a déšť s větrem se stále stupňoval. Najednou nebylo bezpečné se ani hnout. Tak jsme jen promočení zmrzlí  seděli na pláži a čekali co bude. Modlila jsem se ať to brzo přejde, protože jinak umřu.

Bylo to strašidelné a vyčerpávající. Asi pul hodiny jsme v tomto čekali a nemohli jsme nic dělat. Byla jsem vodou domlácená, ubrečená a v tom najednou auto u pláže. Byl to místní otevřený teréní taxík pro spoustu lidí i s kolama s plachtou aby na nás nepršelo nás naložili a odvezli do našeho resortu. Záchrana…Nevím jak by to dopadlo, kdyby pro nás nepřijeli. Lilo ještě asi 3hodiny, pak to přešlo a bylo zase krásně. Celý ostrov byl pod vodou. Ještě několik dnů poté byly všude velké kaluže i přes to šílené horko a ostré slunce. Tak to byl ten nejhorší zážitek s deštěm v mém životě. Od té doby vím co je to monzuňáček a nikomu bych to nepřála zažít.

Po zbytek dovolené už jen párkrát lehce k večeru sprchlo jinak bylo každý den slunečno. Proto není třeba mít obavu vyrazit na Seychely v prosinci.

Často se mě ptáte na fotky, kdo mě fotí 🙂 Pro víc info přidávám odkaz :

https://michaelakarmazin.cz/shop/stativ-s-bluetooth-ovladanim/

​Ikdyž ostrůvek je to malý je stále co objevovat. Byli jsme tam celkem 3týdny  a ani jeden den jsme se nenudili. Napsala jsem o tom nejhezčím, ale pláží je na ostrově víc a na kole jsme ho objeli několikrát. Byli jsme na La Digue i na Vánoce a na poslední týden jsme se přesunuli do ubytování​ Le Domaine de L’Orangeraie. Velmi krásný resort na né úplně krásné pláži. Ale většinou jsme stejně nasedli na kolo a zajeli si kde se nám líbilo nejvíc.

​

Tento resort byl dražší, ale taky mnohem luxusnější. Ubytováni jsme byli v kopečku, kam nás vždy na požádání zavezli golfovým vozítkem. Restaurace, bar i bazén byl dole na pláži. Ubytování bylo krásné typické pro Seychely s krásnou velkou terasou s lehátky a výhledem na oceán. Venkovní koupelna a královská postel s nebesy tomuto domečku dodávala kouzlo romantiky. Týden velkého luxusu jsme si užili  a oslavili Štědrý večer v restauraci s výhledem na oceán při západu slunce a 7mi chodovém menu, kdy spoustu z těchto delikates jsme jedla poprvé v životě. Neskutečný zážitek, za který děkuji mému manželovi, který měl pro mě tohle připraveno jako překvapení. Odkaz na ceny ZDE.

Když jsme v Čechách plánovali na kterém ostrově na Seychelách se ubytujeme, já měla jasno. Největším přáním byl La Digue, ale byla by škoda navštívit jen jedno místo proto jsme se rozhodli ještě pro hlavní ostrov Mahé, kde jsme si zablokovali ubytování na zbývající týden. Když se blížil čas přesunu, byla jsem moc smutná, že La Digue musím opustit a chtěla jsem zůstat. Těžko se opouští něco krásného a ještě hůř když se od místních dozvíte že až dorazíme do Mahé budeme chtít zpět. Měli jsme to prý udělat naopak z horšího na lepší. No ale co, už to bylo domluveno a stejně jednou odjet musíme řekla jsem si a těšila se na další nové místo. Přece Seychely jako Seychely ne?

​

Den před naším odjezdem na Mahé, jsme po cestě na pláž uviděli u pláže vrtulník. Do té doby jsme nikdy vrtulníkem neletěli. Koukáme na něj, že musí být super proletět se a vidět všechno pěkně ze shora. Najednou se k nám blíží pán. Chcete se proletět? Zeptal se nás a já viděla jak se manželovi zablesklo v očích. Rádi bychom odpověděl, ale zítra už mizíme směr Mahé. Pán odvětil, tak Vás tam můžeme zavézt. Neměli jsme ještě koupený lístek na loď, tak jsme zjistili cenu a řekli, že si to promyslíme. No úplně zadarmo to nebylo 🙂 Ale co…sny se mají plnit 🙂

​

Asi za hodinu jsme volali z pláže, že letíme. Ať nás další den vyzvednou. Další den jsme se rozloučili s ostrůvkem La Digue nasedli do vrtulníku a letěli směr Mahé. Ještě před tím jsme ale zavolali do hotelu, kde máme strávit poslední týden naší dovolené, že letíme jestli pro nás můžou poslat taxi na letiště, že přiletíme vrtulníkem.

Cesta byla úžasná, vůbec jsem se nebála..letěli jsme nízko nad oceánem a tak rychle to uteklo a byli jsme tam. Vyletěli jsme ze slunečného La Digue a přiletěli do skoro zataženého Mahé. Počasí na Mahé bývá častěji horší, díky horám se zde více drží mraky v deštivé sezóně více prší. Ještě že jsme se rozhodli být na Mahé jen týden pomyslela jsem si. Přistáváme na letišti pro vrtulníky a taxi už na nás čeká. Nasedáme do taxi a jedeme směr hotel. Mahé je větší ostrov o rozloze 155Km, proto hlavním přemisťovadlem je auto což oproti La Digue ubírá na kouzlu ráje.

Dorazili jsme na místo. Jako ubytování jsme si vybrali dle krásných fotek resort na pláži. Vlastní malý domeček s terasou a výřivkou s výhledem na oceán. Tenkrát dle bookingu to byla čtyř hvězda a tak jsme neměli pochyby, že by mohlo být něco v nepořádku.

​

Už při vstupu do resortu VILLA CHEZ BATISTA jsem si všimla, že místo je nějaké znečištěné a že fotky na bookingu trochu neodpovídají. Byli jsme vřele přijati slečnou recepční, která se zeptala vy jste přiletěli vrtulníkem?A pak nám sdělila, že se moc omlouvá, ale že pokoj který jsem si objednali není pro nás vhodný a není uklizen a že ať přijmeme dárek k vánocům velkou vilu pro rodinu nad oceánem bez příplatku, která byla na noc ne za 6000kč, ale za 20.000Kč. Tak jsme nevěřícně souhlasili.

Villa Chez batista

Hotelová restaurace prázdná, na pláži ani živáčka a celý resort měl snad pouze recepční, která dělala vše. Později jsme se dozvěděli, že je dcerou majitele, který se zbláznil a nezvládá to. Na nabídku, že resort koupíme se ale zasmála a řekla, že je na prodej za 200milionů. Tu hodnotu to místo určitě nemělo. Pláž byla hezká, ale hned vedle ní byla hlavní silnic, takže ležíte na pláži a posloucháte auta a čucháte smrad. No do ráje to má daleko.

Ubytovala nás tedy do domku nad oceánem, s rozbitým bazénkem, nefunkční výřivkou, ale jinak se zdálo být uklizeno. Barák tak velký, že jsem se v něm chvíli až bála. Služby byly hrozné, nebo spíš žádné a recepční jsme až do odjezdu neviděli. Snídani která byla v ceně nám vždy ráno přišel udělat nějaký místní a bylo vždy jen vajíčko chleba a párek, nebo sladký jogurt. Ovoce, musli, nebo cokoli dalšího na výběr nebylo.

Potom se restaurace zavřela a nikde nikdo až zase do rána. Každý den jsme někam taxíkem vyrazili. Objeli jsme hezké resorty, kam se ale nebylo možné přestěhovat, protože všude bylo plno přes svátky. No takže do našeho hotelu jsme chodili jen přespat. Za taxíky jsme za tento týden vyhodili spoustu peněz, ale zůstat na tom místě, bylo i vzhledem k tomu, že nefungovalo jídlo nemožné.

Zhrnula bych to tak, že ráj na Mahé je pouze pro ty kteří si zaplatí pětihvězdičkový hotel se jménem, kde bude jistota čistoty a služeb a kolem pláže, nebudou jezdit smradlavá auta. Takové resorty na Mahé jsou…např. luxusní FOUR SEASONS RESORT SEYCHELLES nebo KEMPINSKI SEYCHELLES RESORT, které doporučuji!! Ceny těchto resortů se ale pohybují kolem 30-40.000Kč za noc. ALE! Agoda často nabízí opravdu veliké slevy níže ukázka na tento resort sleva 62% a noc můžete mít z 26.000Kč za 10.000Kč a to už je pěkná cena.

To by ode mě bylo k Seychelám vše 🙂 Pokud jste dočetli tento článek až do konce a těšíte se na další zkušenosti z cest nezapomeňte sledovat můj instagram a facebook 🙂

Zilwa Attitude

Hned po příjezdu do hotelu mě nadchl krásný výhled na protější ostrov jménem Coin De Mire. Celý hotel je postaven v Mauricijském stylu, opravdu překrásné prostředí, které si ihned zamilujete. K tomu nám pomohla příjemná obsluha, stále usměvavá, vynikající kuchyně, každovečerní program a  stále slunečné počasí. Asi díky ceně na noc, která se pohybuje kolem 6.000Kč je tento hotel velmi oblíbený a bylo tam dost lidí a taky dětí, protože je pro ně velmi dobře vybaven..

Hotel má také několik restaurací, barů, bazénů, 3 písčité plážičky, moderní klimatizované pokoje, spa, fitness, tennis, stolní tenis,  kurzy kreolštiny, aqua aerobic, na pláži obchůdky se suvenýry, vodní sporty v ceně ubytování, různé výlety za poplatek. Jeden výlet od hotelu Zilwa Attitude jsme absolvovali. Byla to příjemná plavba na katamaránu s grilováním na lodi.

katamaran Zilwa Attitude

Místní kluci nám ugrilovali luxusní morské plody na špejli s ananasem, zajímavá a vynikající kombinace, potom barbeque kuře, ryby, těstovinové a zeleninové saláty z hotelové restaurace. Bylo to moc fajn plavit se modrou lagunou a u toho si dávat všechny ty dobroty s poslechem Mauricijské hudby. Alkohol pro pijany tekl proudem a cestou zpět už se na lodi i tančilo 🙂

​

Dny v resortu utíkali až neskutečně rychle, pořád bylo co dělat. A když jsme se vyvalili na pláž na chvíli jen tak poležet, hned z toho bylo pár hodin a další den pryč. To lenošení na pláži nám zpříjemňoval milý personál, který stále servíroval co nám na očích viděl 🙂 do 14hodin také na hotelové pláži chodili místní prodejci s nabídkou Mauricijských šátků na schování celulošky, nebo nosili plno suvenýrů.

Hlavním Mauricijským maskotem je pták DoDo, během dne neslyšíte nic jiného jen jak se Vám snaží toho ptáka např. s kamene někdo prodat 😀 ze začátku jsme se smáli jak neodbytně stále dokola nabízejí tyto věci, ale když chodí jeden za druhým a pořád do vás hučí, tak už je to protivné. Nakonec jsem přece jen neodolala a nějaké ty suvenýry pro rodinu nakoupila.

Zilwa Attitude

Hned na začátku dovolené jsme se spřátelili s místním taxikářem, který nás po celou dobu pobytu na Mauriciu vozil za super peníze a radil nám s programem. Vzít si totiž taxikáře od hotelu zaplatíte mnohonásobně víc. Kdyby jste měli cestu na Mauricius a kontak na taxi by se Vám hodil, není problém mohu doporučit. Je to super chlap. Pobyt v hotelu Zilwa Attitude jsme si užili na maximum a byla to dobrá volba, ani jeden den jsme neměli zataženo, přitom o kousek dál na ostrově pršelo a pršelo.

Den před naším přesunem do dalšího resortu, přiletěli na pláž s malým vyhlídkovým letadýlkem pro dva, pouze pilot a přísedící. Manžel když viděl, že se zase za pár tisíc může vznést k oblakům, si ihned koupil vstupenku do tohoto létajícího bombónu 🙂 Tohle letadélko startuje z vody. Byl to určitě krásný zážitek a pro mě manžel přivezl krásné snímky ostrova z kokpitu tohoto letadla.

ISLAND WINGS MAURITIUS

Další hotel, který jsme navštívili byl hned kousek vedle Zilwy.

Jmenoval se Paradise Cove Boutique. Odkaz ZDE

Hotel velmi pěkný, zajímavý, luxusní, pětihvězdičkový a od Zilwy byl o 2000Kč na noc dražší. Tři rozdíly tam byly velmi znatelné. Do hotelu Paradise Cove Boutique nesmí děti, to znamená že rodiny s dětmi mají stopku, proto tam byl o poznání větší klid. I hudba hrála spíše taková klidnější. A další rozdíl byl v pláži.

Tento hotel ač je pětihvězdičkový nenabízí moc pěknou pláž. Teda ne takovou tu krásnou Mauricijskou. Je tam vytvořen záliv se žlutým pískem. A poslední čím se tento hotel lišil od všech ostatních hotelů, které jsme navštívili, že k jídlu nikdy nejsou bufety. Vždy je třeba vybrat si z jídelního lístku, ale jídlo je moc chutné. Pokoje jsou čisté, krásné a restaurace i bazén s výhledem na oceán a ostrůvek je TOP.

Paradise Cove Boutique

Třetím hotelem a místem na naší cestě za poznáním Mauricia byl hotel na známé pláži Belle Mare, vyhlášené jako nejkrásnější na ostrově.

Hotel až neskutečně krásný se jmenuje jak jinak než LUX* BELLE MARE. Je to opravdový luxus v ráji. Těžko popsat tu neskutečnou krásu. Asi lépe ji vystihnou fotky, než slova. Všechno bylo dokonalé, luxusní, překrásné, až dechberoucí. Tento hotel doporučuji pokud Vám není líto peněz, kdy noc v tomto luxusu přijde cca na 13.000Kč.

ALE! Můžete na Agodě sehnat i v akci:

LUX* BELLE MARE

Jsem odstavec. Klikněte zde pro přidávání a úpravu vlastního textu. Je to snadné.

Pláž Belle Mare je bezpochyby jedna z nejhezčích pláží ostrova a náš pobyt u ní jsme si užili.

Abychom se pořád jen neváleli na pláži naplánovali jsme celodenní výlet a vyrazili. Hlavní atrakcí na ostrově, kterou nám nabízelo několik plážových prodejců + se dalo zakoupit ve výletech od hotelu bylo koupání s delfíny. Nejprve jsem si říkala aha to bude asi něco jako v Dubaji oblečou vás do neoprenu naučí jak se k delfínovi chovat, co dělat co nedělat a zavedou vás do bazénu, kde tito krásní kámoši na vás čekají. Byl to krásný zážitek. Tady se ale jednalo o něco jiného.

Řekli nám, že se budeme koupat s divokýma delfínama v otevřeném oceánu. Tak jsem si říkala jo jasně 😀 Taky vám navykládájí, že vám udělají fotku s delfínem a že vám dá pusinku 🙂 Všemu nevěřte pusinka je nesmysl. Je to divoké zvíře, ne ochočený delfín z cirkusu. Každopádně byli jsme zvědaví jak toto koupání z delfínama probíhá, tak jsme se domluvili s naším kámošem taxikářem a on nám připravil výlet na míru. První zastávkou bylo koupání s delfíny v místě zvaném Tamarin. Z hotelu jsme vyráželi v 6hodin ráno, protože nejpozději v 7hodin jsme museli být ve vodě, aby jsme na delfínky měli štěstí.

Přijeli jsme tam a na pláži byly nachystané lodě…lidi čekali na nalodění. Říkala jsem si no to je úžasný tolik lidí na jednoho delfína, to se budeme prát o výhled. Myslela jsem si, že nasedneme na loď oni nás zavezou někam, kde budou ti delfínci a tam se budeme moc jít za nimi koupat. Omyl! Loď sloužila k tomu aby jsme stačili rychlosti delfínů. Abychom je na motoráku mohli dohonit. Později jsem pochopila, že jejích rychlost je neskutečná. Dva pohyby jejich ploutví a je „kilák“ daleko 😀

Tak a začalo naše dobrodružství. Byla jsem ráda, že jsme si pronajali loď jen pro nás a oddělili jsme se od zbytku šílenců co se v oceánu i s dětmi plácali jako utopené velryby. Tohle koupání s delfíny není pro děti.

​

koupání s delfíny Mauricius – tamarin

Nasadili jsme šnorchlovací náčiní, na nohy ploutve, bez nich by nějaké mlácení nohama bylo zbytečné a čekali jsme na kraji rozjetého motoráku na povel SKOČTE!! Trochu ve strachu z  hlubokého oceánu jsem ale i tak s GoPro podvodní kamerou učinila.

Najednou jsem uslyšela jejich pískání. Kouknu pod sebe a jsou tam, ale v moc velké hloubce, vidím je jen málo a tak se snažím klesnout co mi nádech stačí, ale NIC. Vracím se nahoru, kde už na mě kapitán křičí zpět na loď. Sundané ploutve vylezu nahoru nešťastná, že jsou moc hluboko. A zase se mám připravit. Znova nasadit vše potřebné a další pokus skoku mezi delfíny.

Čekám a je to tady. JUMP JUMP JUMP! (skoč skoč skoč) Ozve se za mnou. Už neváhám ani sekundu a z rozjetého motoráku skáču opět do vody. A opět NIC. Jen je slyším ale nevidím. Jsou moc rychlí. Takto se to opakovalo asi 10 krát a řeknu vám je to makačka, úplně vyfluslá se škrábu zpět na loď, sotva lezu a kapitán se ptá ještě to chcete zkoušet?

Moje nenaplněné přání mě nutilo odpovědět ANO, ale únava byla moc veliká. Říkám tak ještě naposledy. Poprosila jsem do nebe a skáču do vody. Najednou slyším manžela křičet jsou tady koukni. Vystrčím hlavu z vody a přes zamlžené brýle čučím jak desítka delfínů proplouvá kolem nás a někteří skáčou nad vodou. Jsou úplně nahoře. Cítím poslední šanci mít je na dosah.

Manžel mi podává kameru GoPro nasazuje ploutve a skáče za mnou do vody. Plaveme společně k nim. I přes všechno vyčerpání jsem dala poslední svou sílu do noh a mlátila ploutvama jak o život. Byli tam s námi. Chtěla jsem pod vodou zakřičet radostí, ale plná pusa šnorchlu, tak jsem jen srandovně rozhazovala rukama a ukazovala kolem sebe. Byli jsme uprostřed hejna divokých delfínů a byl to ten nejúžasnější zážitek co jsem kdy zažila a budu si ho pamatovat navždy. Trpělivost a odhodlání se vyplatilo. Zvládli jsme pořídit i pár fotek a video. Nadšená lezu z vody a vím, že tenhle zážitek už nic nepřekoná.

Na pláži už na nás čekal náš taxikář a pokračovali jsme dál. Unavená, rozmočená a to bylo teprve 9hodin ráno. Cestou autem na další stanoviště jsem se trochu zregenerovala. Z hotelu jsme měli na výlet nabalenou svačinu. Najedli jsme se a jsme na místě. Kde tentokrát? Nacházíme se u vodopádů v pohoří Chamarel na jihu ostrova Mauricius.

Proto abychom se dostali v parku k těmto krásným vodopádům a vulkanické vyvřelině bylo nutné zaplatit vstup. Už si přesně nepamatuji kolik to stálo. Byla to ale krásná podívaná. Vyfotili jsme si vodopády a pokračovali autem dál krásnou přírodou, až k proslulé 7mi barevné zemi. Bylo to opravdu tak krásné jako na fotkách, možná ve skutečnosti ještě více barevné.

Tato vyvřelina působila na pohled jako barevná písečná duna. Moc se nám to líbilo. Vybudovali tam pro turisty kavárnu s posezením a vyhlídkou na tuto barevnou zem. Tak jsme si dali fresh z místního sladkého ananasu a ještě se chvíli kochali tímto zázrakem přírody.

CHAMAREL 7 barev

V tomto parku taky naleznete velké suchozemské želvy, ta nejstarší z nich žije již 140let. Cestou z Chamarelu kolem plantáží s kávovníky jsme zastavili na vyhlídce u silnice, odkud bylo krásně vidět do okolí.

Výhled z pohoŘí CHAMAREL

Dalších pár fotek a pokračujeme dál…ne ještě to není konec. Nekonečný den plný poznávání ostrova nás zavedl až na úplný jih do místa zvaného LE MORNE. Kde jsme zbytek dne strávili na překrásné pláži neskutečného hotelu PARADISE BEACH COMBER.

Paradise beachcomber PláŽ

Hotel PARADISE BEACH COMBER je vyhlášen dle mísních jako jeden z nejluxusnějších resortů na Mauriciu. Protože byl čas oběda využili jsme skvělých služeb hotelu a poobědvali v plážovém baru s výhledem na oceán.

​

Po obědě přišli na řadu studené kávičky, koktejly a jako pozornost podniku, jsme byli pozváni, že můžeme strávit čas také u hotelového bazénu. To následovalo ale až po dotazu, kde jsme na ostrově ubytováni. Bylo to kouzelné místo. Kdybych měla znovu možnost volby, kde se ubytovat určitě bych ráda strávila pár dnů na tomto kouzelném místě pod horou Le Morne. Ceny ZDE.

Paradise beach comber

Pláž měla jemný písek, voda byla klidná bez vln a kousek od kraje byly  krásné korály, ze kterých vyjížděli barevné rybičky. Vzala jsem pečivo od oběda a šla je do vody krmit. Jako pozorovatel rybiček vydržím pod vodou hodiny a udělala jsem taky pár snímků svým novým voděodolným Iphonem 7Plus, který už bych za nic nevyměnila 🙂

Je 18hodin balíme věci a jedeme zpět do našeho hotelu na večeři, nejsme tu však naposled.

Další den náš pobyt v LUX*BELLE MARE končí a my se přesouváme na další  místo ležící na krásné pláži Belle Mare . Nyní je to Long Beach Golf and Spa Resort.

​

Tento rozlehlý moderní resort, je opravdovou třešničkou na dortu. Není nic co by tu chybělo. Už od příjezdu a honosného vstupu do resortu jsem byla unešená provedením. Právem má resort 5 hvězdiček a byli jsme s pobytem velmi spokojeni, proto doporučuji i náročnější klientele, rozhodně nebudete zklamáni.

Krásné ubytování v domečku na pláži, překrásná dlouhá bílá pláž, klidný oceán, krásné bazény zamilovala jsem si ten s výřivkou a výhledem na oceán, vynikající kuchyně, restaurace, bary. Obsluha na pláži, příjemný personál. Přidávám pár fotek z tohoto místa, ať sami můžete posoudit jestli by se Vám zde líbilo. Odkaz na resort ZDE.

Na Mauriciu je toho opravdu hodně co dělat, proto jsme lenošení na pláži zase proložili výletem. Byl nám doporučen výlet lodí na ostrůvek Ile aux Cerf. Taxikář nás odvezl na pláž, kde už na nás čekal motorák a převezl nás asi 10minut na ostrov Ile aux Cerf. Tento výlet byl organizovaný, tak jsme měli hodinu čas projít se, podívat, vykoupat a pokračovali jsme dál…Ostrůvek byl moc pěkný, prošli jsme se…narazili i na golf vykoupali, pováleli v bílém písku a šli na domluvené stanoviště odkud jsme pokračovali.

Ile aux cerf

Další zastávkou nebo spíš otočkou na výletu byla návštěva vodopádu. Nalodili jsme se tedy a vyrazili, cesta trvala asi 15minut na motoráku a byli jsme tam. Byla to opravdu jen okružní plavba, nezastavovalo se, takže jsme si jen udělali fotku a pokračovali dál na druhý ostrůvek, kde byl připraven oběd na pláži. Byli jsme jako trosečníci a bylo to fajn.

Po vynikajícím obědě jsme měli ještě chvíli čas na relax na pláži a poté nás odvezli zpět do místa výjezdu. Tam už na nás již tradičně čekal náš věrný taxikář, který nás ještě dle přání odvezl na pláž jménem Trou aux Biches.

​

TROU AUX BICHES

další krásná, dlouhá pláž s doškovými deštníky. Děláme stanoviště a běžíme do vody. Narážíme na rozdíl. Ve vodě je spousta drobných korálů a kamenů, a bez bot do ní lezeme těžko a bolestivě. Další rozdíl oproti jiným plážím je, že je brzo hloubka např. na plážích v resortu Zilwa Attitude jdete a jdete a stále máte vodu po kolena dál po pás. Vykoupaní vyrážíme dál prozkoumat místo. Jdeme po pláži a najednou narazíme na resort jménem Trou aux Biches Beachcomber Golf Resort & Spa *****+ 

​

Vstupujeme do resortu a jdeme obhlédnout, jak další z Beachcomberů na pláži Trou aux Biches vypadá. Místem jsme okouzleni. Jdeme kolem domečků na pláži s bazény a přicházíme k rozlehlému bazénu s restauracemi a barem. Líbí se nám tu. Usadíme se objednáváme si svačinu a ledovou kávu. Než ji přinesou jdu se podívat po resortu. Nádherné zahrady s bazénky, krásné domečky k ubytování několik restaurací. Všude jezírka a postaveno ve velmi zajímavém stylu. Velký luxus, ještě aby ne, když je to lepší 5tihvězda. Příjemné místo a trávíme tu čas až do večera, než nás vyzvedne taxikář a zaveze zpět. Přidávám pár fotek z tohoto krásného místa:

Trou aux Biches Beachcomber Golf Resort & Spa 

Na ostrově Mauricius jsme byli měsíc. Věcí a míst jsme navštívili nespočet a příběhy z této dovolené bych mohla psát ještě hodně dlouho, ale vypíchnu ještě dva dny, které mě dostaly.

​

První z těchto dvou výletů byl směrem k letišti. Hodinu a půl cesty v taxíku jsme jeli na místo jménem Blue Bay kde se nachází MARINE PARK a krásný podmořský svět. Přes taxikáře jsme měli domluvenou loď s proskleným dnem, která nás s pláže zavezla při sledování korálu pod lodí do místa uprostřed tohoto mořského parku a tam jsme měli možnost vzít šnorchlovací náčiní a jít do vody prozkoumat co vše Marine Park nabízí. A taky jsme šli…Proto jsme tam přece jeli…

​

Beru rohlík a skáču i s mobilem do vody. Najednou se ocitám v hejnu rybiček, které do mě zobou co to přišlo za vetřelce. Dávám jim rohlík a už přes ně ani na manžela nevidím 😀 Plaveme a pozorujeme nádherné korály připomínající kytice růží. Takovou nádheru jsem ještě neviděla. Protože pod námi byla celkem velká hloubka, měla jsme strachem staženej zadek, a byla jsem stále napozoru, aby mě nesežral žralok.

​

Proplaváváme tímto krásným parkem a najednou mě manžel chytá za ruku a ukazuje mezi korály. JE TAM 🙂 Neee žralok to není, ale krásná želva, která není mezi korálama skoro vidět. Manžel na nádech klesá dolů pro želvu, která si spokojeně vegetí na korálu. Najednou ho uviděla a jak se říká seš pomalá jak želva, tak vodní to tedy nebude. Propla nožičky a byla fuč.

Plavu směrem jejího úprku a najednou ji vidím jak si krásně a v klidu plave oceánem. Zrychluji a manžel mě nechává samotnou se k ní přiblížit. Zdá se že ze mě strach nemá. Z blízka na mě kouká plave se nadechnout nad hladinu a pak frrrr dolů zase ke korálům. Stihla jsem udělat ale pěkné fotky:

BLUE BAY MARINE PARK

Po tomto super šnorchlování jsem měla ještě jedno přání…a to, projet se Marina Parkem na paddlu. Nikdy dřív jsem na tom nestála, pouze na Bali jsme měli kurz surfingu, ale to je něco jiného. V každém případě jedno to má společné a to je rovnováha. Musím říct, že to je asi to jediné co mám pro jízdu na surfu ideální, takže paddle jsem zvládala celkem hravě do doby než se zvedl vítr, pak jsem byla jako plachta na plachetnici, která uhání oceánem na druhou stranu ostrova 😀 manžel křičí: „sedni si, sedni si“ ale to já už byla pryč a nic neslyšela.

Později jsem pochopila, že moje pádlování proti větru ve stoje nikam nevede. Sedla jsem si a v sedě pěknou dobu pádlovala zpět. Dopádlovala jsem vyčerpaná. Takže pokud půjdete na paddle lepší je to bez větru 🙂 Ubytovaní v místě BLUE BAY na Mauriciu je možné například v hotelu Shandrani Beachcomber

Paddle Blue Bay MArine Park

Poslední celodenní výlet, se kterým se chci s vámi podělit začal opět časně z rána. Opět jsme ze skoro severní části ostrova jeli dolů na jih do části LE MORNE. Cesta netrvá moc dlouho jen hodinu a půl, ale náš program bylo třeba začít brzo kvůli velkému horku a ostrému slunci. Jeli jsme totiž jezdit po pláži na mém milovaném zvířeti 🙂 ano na koni.

Miluji koně a po pláži jsme jela poprvé. Připadla jsem si jako v pohádce. Svého koně nemám, protože můj cestovní život mi to nedovoluje, ale když mám čas ráda zajdu v Čechách ke koním a na projížďku do přírody. U nás v ČR se ale za projížďku platí uplně jiné peníze. Chtěla bych doporučit tento zážitek z jízdy po pláži, pokud máte rádi koně jako já, ale je třeba vás upozornit na cenu této radosti. Za osobu na hodinu jsme zaplatili 3.000Kč a protože jsme jeli s manželem stálo nás to 6.000Kč. No zážitek holt něco stojí.

Po úžasné projížďce jsme se vydali za dalším dobrodružstvím nedaleko Le Morne na jihu ostrova do la vallee des couleurs nature park. V tomto obrovském přírodním parku jsme strávili celý den. Zaplatili jsme si buginy a jeli do džungle, kde jsme se doslova vyřádili rychlou jízdou po kamenech, blatem, mezi palmama, do prudkých kopců, a z kopců, super adrenalin.

Průvodce nás na buginách dovedl k několika vodopádům, kde v jednom z nich jsme se mohli vykoupat. Voda byla ledová a tak jsme se jen rychle zchladili a pokračovali dál. Dojeli jsme kolem 160let staré obří želvy, kolem vulkanické vyvřeliny až na samý vrchol odkud byl překrásný výhled z hor až na pobřeží.

la vallee des couleurs nature park

Jakožto řidič, každý den za volantem jsme si nemyslela, že by mě jízda na bugině mohla tak bavit, ale byla jsem hodně překvapená z toho co všechno to vyjede, přejede a jak rychle se v tak šíleném terénu dá na bugině jet. Moc nás to s manželem bavilo. Další atrakcí, kterou jsme si v parku zaplatili byl přechod po lávce z hory na horu. Tato lávka na lanech se koupala nad propastí. Byli jsme samozřejmě jištěni. Šlo o adrenalinové dobrodružství.

Dovezli nás a ještě jeden pár z Indie na vrch tohoto zeleného kopce a zavedli na start této lávky. Indové se hlásili, že půjdou první aby to měli dřív za sebou. Vrazili tedy odhodlaně. Stačil první pohled pod sebe a byli zpět 🙂 Vzdali to oba dva.

Šli jsme tedy na řadu my dva. Já šla jako první. Ze začátku to byl trochu nepříjemný pocit jak se lávka houpala, ještě když s tím místní vtipálek pro pobavení trochu pomáhal, ale špatně nám nebylo. Manžel šel za mnou a udělali jsme si i pár fotek. Byl to super zážitek.

la vallee des couleurs nature park

Poslední atrakcí na kterou jsme se v tomto parku dali byl nejdelší zipline na ostrově Mauricius. Jeho délka byla 1.5km a mohli jsme si vybrat jestli chceme letět v sedě nebo v leže na břiše. Jednohlasně jsme se shodli, že poletíme v leže. Na tuhle atrakci jsem se těšila nejvíc až do doby, než jsme byli na místě (úplně nahoře) a místní pán mě připevnil k lanu. Řekl ať se pustím a lehnu si. V tu chvíli jako bych měla nohy přibetonované k zemi a né a né se odlepit.

Ještě před vysláním mě kupředu jsem pána držela za nohu a musel mi přísahat, že se mi nic nestane 😀 Potom už jsem jen zamávala a letěla rychlostí větru na druhou stranu 😀 Bylo to úžasné….Letěla jsem jako pták s výhledem na pobřeží a oceán. Na konci už na mě čekali kluci, kteří mě odepli a společně jsme čekali až přiletí manžel. Během našeho letu nás z druhé strany fotili, tak máme pěkné fotky na památku. Ty nám samozřejmě taky prodali, nebylo to v ceně atrakce. Pokud plánujete cestu na Mauricius, tento park doporučuji navštívit nebudete litovat 🙂

la vallee des couleurs nature park / ZIP LINE

Dovolenou na Mauriciu bychom klidně zopakovali, moc se nám tam líbilo a doporučujeme 🙂

.

Miluji Indický oceán, bílé pláže, teplo, slunce, tropický ráj a tak manžel přemýšlel kde jsme ještě nebyli a na řadu přišel Zanzibar, ostrov patřící k Tanzanii. Před touto dovolenou, kterou poprvé vybíral sám beze mě, aby to bylo překvapení, ležel u internetu a hledal informace o ostrově, kde je nejlepší se ubytovat.

Zjistil, že nejkrásnější pláže jsou na severu, tak volba byla téměř jasná, bude to hotel ležící zrovna na této straně. Ale východ nebo západ. Severo-západní strana směrem k Africe by neměla být tak větrná a oceán by při odlivu neměl moc ustupovat, také hlubší voda lepší ke koupání na východní straně mělké lagunky, kde při odlivu se za vodou musíte vydat přes korály daleko.

Bylo vybráno vezmu ubytování na severo-západě. No jo, ale jake? Nejkrásnější pláží by měla být Nungwi, proto manžel hledá resort v blízkosti. Nachází Hilton a říká si to byla měla být volba na jistotu, přece jenom tento název znám a měl by držet kvalitu. Po důkladnějším prozkoumání fotek a srovnávání s dalšími resorty se mu to nějak nezdá a raději volí resort jménem GOLD ZANZIBAR, nejlepší ceny zde: Gold Zanzibar Resort and Spa.

Dle fotek na Agodě, které ovšem často neodpovídají realitě se zdá být tento resort oproti ostatním za uvedenou cenu luxusnější a široká bílá pláž sice není Nungwi ale zdá se být pěkná a nedaleko té nejkrásnější.  Je rozhodnuto a rezervováno. Při narozeninové večeři mi manžel předává papíry od dovolené se slovy co mě dělá nejvíc šťastnou a má pravdu je to právě cestování, nové nezapomenutelné zážitky, které mi nikdy nikdo nevezme. Jsem moc šťastná a těším se, až to tam všechno pěkně prozkoumám a potom se tu s Vámi podělím o moje načerpané informace.

​

Letíme v červnu s leteckou společností Turkish Airlines s mezi přistáním v Istambulu v Turecku. Touhle letkou jsem ještě nikdy neletěla, tak jsem zvědavá jaké to v letadle asi bude. Jedna věc mě ale mile překvapila až zaskočila, a to byl limit na zavazadlo. Říkala jsem si, to je snad chyba ne? Hádejte kolik  Noooooo….47kg na osobu plus 8 na palubu…To jsem ještě nikdy nezažila.

Bylo fajn, že jsem nemusela řešit jestli si vezmu velký šampon na vlasy, nebo budu muset odlívat do extra skleniček a pak následně shánět na místě opalovací krémy a podobně. Mohli jsme si vzít co se do kufru vešlo a kdybych měla dva, určitě bych i obsah vymyslela 😀 No dobře stačí pro každého jeden, kdo to má pak tahat 😀 Bylo fajn, že ani váhu jsme nemuseli použít, ale jen tak pro představu když byl limit velký mě zajímalo kolik že můj kufr váží. 21KG…Tak to není tak moc.

Let s Turkishem byl super…spousta místa jak v bussiness třídě, tak v low costu. Teplé jídlo nám servírovali i na krátkém dvouhodinovém letu, byla jsem mile překvapena…přece jenom když jíte nebo spíte cesta rychle utíká. Nějak jsme si při koupi letenek nevšimli, že nebude jen jedno mezipřistání, kde měníme letadlo ale ještě jedno tzv. přibrždění v Africe, kde jsme vysadili pár cestujících, pár zase nabrali a pokračovali ještě hodinu do Zanzibaru. To bylo pro nás takové překvapení, no nějak nám to uniklo, ale vzlety i přistání byly hladké, proto to bylo jen lehké zdržení. Kde nejlépe a nejlevněji nacházíme letenky? Dočtete se ZDE.

Tak a konečně jsme tady pomyslela jsem si. Přece jen jsem raději nohama na zemi…Vystupujeme z letadla a jako na Seychelách, Maledivách, nebo Mauriciu nás vítá teplý vlhký vzduch. Na letišti nápis KARIBU, neboli Vítejte ve Svahilštině. Vycházíme s kufry z letiště a ihned na nás pokřikují JAMBO JAMBO (čteme Džambo) znamená to ahoj. Nechápavě čučím co po mě chtějí 😀 A už je na nás nalepen taxikář a za ním dalších 20, aby nás mohli odvézt do hotelu.

Zjišťujeme cenu, domlouváme se s taxikářem a v tom mi z ruky další rve kufr, manželovi taky tak proč ne…ať ho vezmou když už platíme tolik peněz taxikáři. Kdepak při dovlečení kufrů k autu už natahují ruce ať zaplatíme. Mno snaží se vydělat na všem a těm jejich cenám se nedá nic než jen zasmát. Nesmíte se nechat jinak Vás oberou o všechny peníze. Rádi za službu zaplatíme ale okrádat se nenecháme, proto cenu určujeme sami, buď budou souhlasit nebo obchod neproběhne. Na všechno je třeba domluvit si cenu předem, nebo pak zaplatíte nemalé peníze.

Je 5:15 a jedeme taxíkem do hotelu. Najednou taxikář u silnice zastaví, že se jde pomodlit a za 5minut budeme pokračovat. Koukali jsme na sebe jak dva vejři 😀 No dobře tak se jdi pomodlit. To jsou mi věci. Trochu jsem se bála jestli to není nějaká léčka a nepřijde nás někdo okrást. Ale opravdu jak řekl pomodlil se a pokračovali jsme. Většina mísních jsou muslimové a většina z nich se chodí stále modlit. Říkal nám, že mají nyní ramadán a tak pijí a jedí až po západu slunce. V tom  40ti stupňovém horku fungovat bez vody to bych nechtěla. Jsou tu také křesťani.

Cesta do hotelu byla divoká, už takhle brzo ráno silnice plné lidí, dětí. Většina pěšky jiní na kolech, silniční provoz a pravidla jsem nechápala (hlavně troubit ať nikoho nesrazíte), tak jsem jen důvěřovala taxikáři, že nás vpořádku doveze do hotelu. Na Zanzibaru se jezdí vlevo, takže naopak než u nás v České Republice a protože taxikář je dobře výdělečné povolání na Zanzibaru, často nás stavěla policie, aby si přivydělali. I svoboda se dá na Zanzibaru zaplatit, díky těmto informacím od místích jsme chápali, že při procházce po pláži se nám snažili místní několikrát prodat drogy, za což se tu zavírá na 8let, ale asi je to dobrej byznys a když jde do tuhého, tak dealer pustí pár kaček a je vklidu. Kupovat Vám ale nedoporučuji ani Marihuanu, je to zakázané je za to stejně let jako za heroin. To jsem ale odbočila z cesty z letiště do hotelu.

​

Jeli jsme hodinu a půl a poslední asi kilometr k hotelu už ani silnice nebyla, jen pralesní cesta s dírou na díře. Komu nedělají dobře kolotoče, by tato cesta asi i rozhodila žaludek, opravdu šílenost 😀 Jedeme….teda spíše skáčeme vesnicí s rozbouranýma domečkama, blatem mezi malýma dětma hrajícíma válejíc se v blátě u silnice. Najednou jsme na ulici s obchůdkama (potraviny) jen takové malé budky, kadeřnictví atd. Chudoba, špína, místní lidé v šátkách bez bot a říkám si tady někde jako bude ten náš resort?  Jedeme ještě pár metrů a jsme tu…

GOLD ZANZIBAR RESORT

Velká brána a vjezd do resortu GOLD. Sekurity přichází a ptají se zda máme ubytování v hotelu, museli jsme nahlásit jména i taxikář a otevřeli bránu, najednou se před námi zjeví veliká stavba recepce a honosný vstup do resortu. Pár metrů zpět lidi nemají boty, domy a mezi tím toto. Říkali jsme si taky jak to vybudovali, když k místu nevede ani normální cesta.

Tak konečně jsme na místě….ale BRZO. Ubytování je možné až od 15hodin, ale slibují, že budou dělat co je v jejich silách, abychom dostali pokoj dříve. Zatím jsme posláni dolů na pláž do restaurace na snídani, která je každý den od 7:30hod formou rautu. Po snídani si půjčujeme na pláži ručníky a jdeme se natáhnout na  velmi pohodlné lehátko s matrací skoro jako v posteli  no a najednou z toho čekání oba dva spíme. Pěkně na vzduchu pod přírodním slunečníkem – to je pohoda.

Mezi tím pro nás přišli z recepce v 11hodin, že máme připravený pokoj, ale spali jsme. Tak nechali vzkázat po číšníkovi, že až se vzbudíme, tak ať přijdeme na recepci, aby nás mohli ubytovat  Pěkně prospaní ve 12hodin dostáváme pokoj. Přízemní domeček, uvnitř obyvák, ložnic s obrovskou postelí s nebesy (později když nám večer místní žena rozestlala, jsem pochopila, že je to nutnost, aby se přes síť na nás nedostali komáři. Dále veliká koupelna s vanou i sprchou a oddělený záchod s bidetem. Z druhé strany šatna s trezorem a před domečkem terasa s posezením.

Po ubytování jdeme prozkoumat okolí resortu a vybrat nějaké místní peníze. Ze zkušeností např. ze Seychelského ráje, kde byl normálně na malém ostrůvku v pralese bankomat jsme si říkali, že to nebude problém a vyrazili jsme za bránu GOLD RESORTU. Místní kluk nás poslal do bankomatu zhruba 200metrů doprava, tam jsme nic nenašli jen místní děti válející se v blátě. Usmívali se, zdravili svahilsky Jambo, ale i anglicky Hello.

Pokračujeme dál a místní pán se nás ptá kam jdeme jestli jen na procházku, tak mu vysvětlujeme že potřebujeme peníze a hledáme bankomat. Jen se usmál a řekl tady bankomat nemáme. Pouze ve velkém městě. Zavedl nás ale k budce, kde seděla místní slečna vytáhla z šuplíku čtečku karet a ať jí dáme kartu, že strhne peníze a dá nám je. To se ale manželovi nelíbilo, tak jsme aspoň pár euro proměnili za jejich sta tisíce.

Prošli jsme uličkou na pláž a obešli tak celý resort. Místní ihned zmerčili nové turisty a už jsme na pláži nebyli ani chvíli sami. Respektuji místní byznys, vím že žijí z turistů, těší se koho nového uvidí a zase mu něco prodají, ale nějak toho bylo všeho moc. Asi s deseti prodejci jsem se pořád ještě ochotně bavila a vysvětlovala, že jsme přijeli a chceme se projít a porozhlédnout, jenže řeknete to jednomu a hned přijde další a další a takto k vám běží několik prodejců na pláži a vy nemáte ani minutu klid. Nemohli jsme si s manželem ani nic říct, pořád na nás pokřikovali.

Byla jsem z toho otrávená a později už naštvaná a začala to ignorovat. Nešlo to jinak. Říkala jsem si ježiši jak tady budeme existovat. Jakmile jsme se vrátili do resortu z pláže tzv. za lehátka s deštníky tam už nemohli, ale i tak na nás volali. Prodávají čerstvý kokos, různé suvenýry, ženy parea, nebo výlety. A protože turisti jsou kde? V resortu…tak se každý den usadili na pláž vedle sebe mezi lehátka a moře, aby jsme vždy museli projít přes ně, jako taková hradba

Nejprve jsem byla naštvaná, že už to přehánějí, ale spousta dnů před námi a bylo třeba se s tím nějak vypořádat. Ignorace ta moc nefungovala stále mě následovali až do moře a zpět k lehátku. Pořád mě zdravili a jak se mám, manžela už to nebavilo, tak raději ani do vody nešel. Byli otravní.

Protože jsem vodomil a více ve vodě než na suchu, chodila jsem kolem nich hodně často. Vysvětlila jsem jim postupně všem, že jsme na dovolené a budu tu tři týdny na pláži a že nakupovat budu až den před odjezdem ne dřív a že si od nich potom něco koupím. Čerstvý kokos jsem si pláži pár krát dala. Pochopili to už mě znali. Byli to pořád ti stejní, už z dálky jsem věděla kdo je na pláži. Někteří se stali i přáteli a jsme stále v kontaktu.

To není vše co se týká místních. To si tak ležím na kraji moře a jdou po pláži dva skromně oblečení hubení kluci, jen tak v šátku s dřevěnou tyčí usmívají se a zdraví mě Jambo. Tak zkušeně odpovím Jambo. Konverzace pokračuje jak se mám a jestli je vše vpořádku. Odpovím ano, následuje Akuna Matata (no problém, pohoda) Milí stále se usmívající kluci odchází a já si užívám koupačku v mém milovaném Indiánu, ale v hlavě mi vrtá, co je to za kluky proč mají tak tenký nohy, proč mají na sobě ty šátky a v ruce tyč. V tom přichází místní kluk (později můj kamarád Josef) a ptá se jak se mám, chvíli se bavíme a nedá mi to se nezeptat co je to za kluky. A už to vím….To jsou Masajové.

Hmmmm AHA. Děkuji. Na internetu zjišťuji co je to být Masajem. Ještě že ta Vikipedie existuje hahaha. Prochází se jich po pláži několik a každý den poznávám nového Masaje.

To nebylo ale jediné místo, kde jsme se s nimi setkali. V hotelu jsme si zaplatili polopenzi, obědy se nám nehodí k cestování, takže pokaždé obědváme jinde. Večeře ale byli vždy krásně připravené venku u bazénu s programem. Hrála každý večer živá hudba a některé večery jsme měli taneční vystoupení a jeden večer tančili, jestli se tomu tak dá říct Masajové. Je to spíš takové skákání a vydávání podivných zvuků. Byli tam všichni a byli nám představeni.

Po večeři a vystoupení prodávali své výrobky, jako suvenýry. Za tu dobu co jsme tam byli jsem se s nima (některýma) dost skamarádila, dělali mi vždy společnost na pláži, kde mi povídali jak žijí tam v Tanzánii. Hltala jsem všechny informace a řeknu Vám bylo to pro mě jako čtení pohádky, neuvěřitelné a tak jiné než je náš život.

MASAJOVÉ​

Protože kamarádi Masajové viděli, že mě jejich život zajímá vzali mě alespoň nahlédnout do jejich přechodného bydliště na Zanzibaru, kde tráví cca 3měsíce vyděláváním peněz, prodejem ručně vyráběných suvenýru aby si následně doma mohli koupit krávy. 15krav a může se ucházet o ženu. Tedy jen si ji vyhlídnout, vzít si ji smí až po dosažení role bojovníka a skolení lva.

Žen můžou mít Masajové i pět, ale musí mít dostatek krav. Jejich bydlení na Zanzibaru je velmi skromné, kdy si pronajímají za pár korun pokoj v dome (dům nedostavěn, jen holé betonové zdi, bez světla, místo dveří  vrata jak od chlívku na zámeček, aby je někdo nevykradl, ale co…nic nemají ) Na zemi kus deky jako pro psa, tedy ti naši mají přímo lóže. A na sednutí kanystr. Koukáte poděkujete za pozvání na návštěvu a co víc říct? Snad jen vduchu přála bych vám žít jako lidi. No jim to přijde normální a co víc…ještě luxusní oproti životu v pralese se zvířaty. Někdy je lepší nevidět, alespoň citlivým povahám jako jsem já. Navštívila jsem několik vesnic s místním obyvatelstvem a obrázek toho jak žijí mi zůstane navždy zarytý v paměti.

Vždy je třeba být vděčný a každý den je za co děkovat. Trošku jsem odbočila, ale i tyto informace k Zanzibaru prostě patří. Protože každou dovolenou objíždíme několik míst v destinaci i tentokrát jsme se rozhodli ostrov prozkoumat, abych se s vámi mohla podělit o své drahocenné informace a poradit Vám, kde je to nejlepší dle mého pohledu. Naše dovolená tedy začala na severozápadě ostrova v místě zvaném Kendwa.

Široká bílá pláž vždy s dostatkem moře, odlivy a přílivy zde nejsou tak hrozné jako jinde a můžete se koupat a plavat po celý den. Jednoho dopoledne po snídani když byl odliv jsme se vydali po pláži od hotelu Gold směrem do prava, kde je hned vedle sousedící hotel Kendwa Rock, který cenově vychází skoro na stejno, ale je to tří hvězda a Gold pěti hvězda, ale jsou momenty, kdy jde pořídit levněji. Záleží vždy na štěstí. Určitě bych ale tento rezort úplně nezavrhovala, není nijak luxusní, nemá bazén, ale příjemnou restauraci na pláži, kde se dobře najíte. Protože jsem měli polopenzi, tak jsem si tam sem tam zašli na oběd a moc nám chutnalo, především King fish s kokosovým mlékem a rýží. Poznali jsme tam taky pár z Ruska, kteří byli v Kendwa Rock ubytovaní a byli moc spokojeni. ODKAZ NA HOTEL ZDE: KENDWA ROCK

KENDWA ROCK

Pokračujeme dál po pláži a po pravé straně se buduje nový český resort ZURI. Krásné místo a kdyby byl již postaven, určitě by jsme ho využili. Tak třeba bude ještě možnost někdy příště….Následuje další resort postavený na útesu, nebo na skále, pod kterou se nachází pláž, pouze ale při odlivu. Takže pokud se vracíte zpět z pěšího výletu po 17hodině, je pláž zaplavená mořem a je třeba to vzít po schodech vrchem přes resort. To ale musíte požádat místní ochranku, která hotel od pláže hlídá.

Pokračujeme dál a narážíme na hodně oblíbený resort Diamonds La Gemma dell’Est, kde bylo nejvíc lidí co jsem na Zanzibaru viděla. Zajímalo mě co je na něm tak úžasného, protože z pláže se zdál být horší než Gold a přitom byl plně obsazen. Proto jsem pro Vás resort prozkoumala a nafotila. Na pláži dlouhý bazén s lehátky doškovými deštníky s barem.

Nad vodou postavené molo s velkou restaurací a nad pláží veliký resort s překrásnou zahradou, ubytováním od nejlevnějších domečků s teráskama a výhledem na oceán až po luxusní vilky s vlastním bazénem. Několik restaurací, 2 posilovny, tenis, spa, prostě spousta vyžití. Opravdu moc pěkný resort můžu doporučit. Ceny se pohybují cca od 10.000Kč/noc podle datumu. Nejlevněji všechna ubytování najdete na AGODĚ. Odkaz zde: Diamonds La Gemma dell’Est

Diamonds Star of the East

Diamond Star je ubytování v luxusních vilkách s vlastním bazénem, je to součást resortu, ale má také vlastní VIP restauraci s bazénem a je to oddělená zóna pro bohatší lidi. Za noc tento domeček stojí cca 30.000Kč v akci ho můžete občas pořídít ZDE za 17.000Kč.

Takhle pěkně dál po pláži můžete vpohodě dojít až na úplný sever ostrova Zanzibar. My jsme ještě navštívili po cestě resort ROYAL, kde taky bylo dost lidí a nejvíce nás zaujal bazén s výhledem na oceán, jaké ale nabízí služby nevím. Po cestě po pláži jsme se zastavili zaplavat si s želvičkama, co mě osobně hodně nadchlo jakožto milovníka zvířat. A užívala jsem si krmení a mazlení s nima. Stálo nás to 20USD/osoba a čas jsme neměli nějak omezen nechali nás jak dlouho jsme chtěli. Krásný zážitek.

ROYAL ZANZIBAR BEACH Nungwi

v rybářské vesnici Ras Nungwi na severu Zanzibaru

Po odpočinku s želvičkama, pokračujeme ještě kousek dál, kde nacházíme hotel Essque Zalu, kde náš výlet končí. Protože je čas oběda vydáváme se do hotelu, na molo nad mořem, kde je postavená restaurace s šiša barem a krásným výhledem na nekonečně modrý oceán. Ty barvy jsou až neskutečné. Objednáváme si koktejly a jídlo a s výsledkem jsme moc spokojeni. Odliv ale byl už tady tak velký, že koupat se nebo plavat je nemožné. Možná až při přílivu, ale obávám se že bez pláže ze schodků rovnou do vody. Takové mínus tohoto krásného místa, ale pokud nejste mořský živel jako já a postačí vám bazén a za pláží dojít nebo dojet, určite místo je krásné a hotel super. Ceny ZDE

ESSQUE ZALU ZANZIBAR NUNGWI

Takto jsme tedy poznali jednu část ostrova. Z pláže Kendwa na druhou stranu tzv. doleva už jsou jen kráné osamělé pláže, kde můžete být úplně sami. Všechno jsme prozkoumali, prošli je čas vyrazit na nějaký výlet. Na pláži domlouváme s místním (Mohamed Ali) výlet lodí k ostrovu Billa Gatese jménem Mnemba Island. Je to výlet za šnorchlováním mezi korály a barevné rybičky s obědem na Zanzibarské pláži, protože pokud nejste na soukromém ostrůvku ubytováni , je na Mnemba Island vstup zakázán.

Lodí jsme proto zastavili, kousek od pláže naskákali do vody a obdivovali krásu podmořského života. Měli jsme hodinu a půl poté byl přesun na osamělou překrásnou pláž, dovolím si tvrdit že tu nejkrásnější na ostrově s nejkrásnější modrou vodou, takovou tu až kýčově modrou, že si říkáte ty fotky musí být nějak dobarvené a tam pro nás připravili oběd. Rybu s rýží a jako zákusek ovoce. Krásný piknik na pláži. Ještě jsme se vykoupali a jelo se zpět. Pokud máte rádi rybičky, moře a krásné pláže, nevadí vám cesta lodí potom tento výlet určitě doporučuji.

Další výlet který jsme podnikli byl na jiho-východ ostrova na pláže jménem Paje a Jambiani. Taxikář nás zavezl skoro až k této dlouhé krásné  pláži, že se pěšky projdeme na Jambiani beach. Musím říct, že místo je fakt nádherné, ale pokud nemáte rádi vítr, hodně velký vítr tak tam nejezděte byli by jste nemile překvapeni. Na tomto místě hrozně moc fučí, málem jsem z pláže při chůzi odlétla. Jezdí tam hlavně nadšenci do Kitesurfingu (pro Vás kteří neví, je to takový ten velký drak, který vás větrem tahá na prkně po vodě.

Škol Kitesurfingu je tam spousta,takže pokud máte zájem se to naučit, doporučuji toto místo. Manžel si tento kurz dělal a měla jsem možnost jen na pláži vyzkoušet ovládání tohoto draka a není to teda nic lehkého. Pro muže ale super sport a hlavně náplň na dovolenou, když se zrovna my ženy opalujeme že. I na této pláži jsme pro Vás hledali pěkné ubytování a……NAŠLI! Krásný resort jménem White Sand Luxury Villas and SPA. Hrozně příjemné místo, úžasní lidé, krásné ubytování, výborná kuchyně. Pokud chcete navštívit Paje určitě tento resort doporučuji.  ODKAZ ZDE.

White Sand Luxury Villas & Spa (PAJE)

Po cestě zpět jsme se zastavili podívat do Jozani parku….místní prales, kde volně žijí vzácné opice GUERÉZY ČERVENÉ. Doporučuji návštěvu ráno nebo až navečer, aby jste měli možnost opičky vidět i na zemi se pohybovat. Naše návštěva Jozani parku byla zrovna v době kdy měli odpolední klid, tak jsme měli možnost je jen pozorovat jak odpočívají na stromech. Ještě je třeba říct, že to není jako na Bali, kde opice krmíte a jsou napůl ochočené od místních lidí, tyhle nejsou krmené, proto fotka s opicí v náručí tady nehrozí. Vstupné jsme platili 10USD/osoba.

Dalším místem na naší cestě po Zanzibaru, byl MELIA RESORT v místě Kiwengwa, kam jsme se přestěhovali na poslední  týden.  Chtěli jsme vyzkoušet jaké to je na druhé straně ostrova, kde jsou velké přílivy a odlivy. Ubytovali jsme se v krásném apartmánu s výhledem na oceán. Krásný moderní pokoj s velkou postelí s nebesy, teráskou s posezením, velkou koupelnou s vanou a dvěma sprchama, jedna vnitřní, druhá venkovní.

V resortu nádherný park, úžasné restaurace, ať už v hotelu, u bazénu, u moře, nebo na mole nad mořem, dechberoucí fitness a spa s bazénem a výhledem na oceán. Veliký bazén u hotelu s výhledem na oceán a kde je pláž? Pláž Gabi Beach se nachází asi kilometr od resortu a buďto se tam projdete krásnou zahradou, proběhnete, nebo každých 20minut jezdí od hotelu shuttle bus, kam naskočíte a za 5minut jste na místě. Super servis. Na pláži je restaurace, takže se kvůli obědu od moře není třeba vracet pokud nechcete. Na pláži lehátka, stínidla, sítě, postele, na co si jen pomyslíte.

Krásná dlouhá bílá písečná pláž, plná mušliček, kterou hotel uklízí od řas. Většinou bylo větrno a vlny. Ve vodě kousek od kraje dost ježků, proto je lepší mít boty do vody. Ty se Vám budou hodit i na další dobrodružství. Když kolem poledne zmizí oceán díky odlivu, můžete nazout vodní boty a jít prozkoumat dno  Pro mě obrovský zážitek, nikdy jsem neviděla tolik nádherných hvězdic. Příliv bývá většinou kolem 16-17hodiny. Takže odpoledne to k plavání není. Jen takové brouzdaliště, malé lagunky.

Bylo to zase něco jiného, ale po pár dnech, mi bylo smutno po Kendwa beach, proto jsme zavolali našeho kamaráda taxikáře a nechali se odvézt zpět na Kendwa beach, kde jsme strávili celý den až do západu slunce, který je tam úchvatný a z druhé strany ostrova se turisté jezdí kochat právě sem. Pokud máte rádi jízdu na vodním skůtru, tak na Kendwa beach si můžete zajezdit. Jsou tam různé vodní atrakce. Ke koupání ideální místo.

Ještě před odjezdem nakupujeme od kamarádů Masajů náramky a náhrdelníky, pro rodinu a přátelé, od místních kamarádů, taky nějaké suvenýry a poslední zastávka je v obchůdku s potravinami nahoře ve vesnici nakoupit pro místní dětičky dobroty. Oplatky, sušenky, lízátka, kokina něco čím je můžu obdarovat a udělat jim radost. Nakoupeno a jedeme zpět do Melia resortu v místě Kiwengwa.
Domlouvám se s klukem z resortu na návštěvu místní vesničky a druhý den ráno vyrážíme. Jedeme na Gabi Beach a kousek vedle resortu žijí místní lidé v chudobě.

Spousta dětí hrajících si v blátě, holky krásně načesané v šatičkách špinavé. Mířím k nim s dobrotama. Jako opičky se seběhly a tahali mě za šaty, natahovali ručičky pokřikovali na mě svahilsky a já jediné co jsem jim uměla říct bylo POLE POLE, velmi důležité POMALU. Měli velkou radost. Pro mě jakožto hodně citlivého člověka, velmi emotivní zážitek.

Na dalším výletě už jsme nebyli, ale pokud jste neviděli velké suchozemské želvy doporučuji výlet na PRISON ISLAND, dále výlet za kořením a do STONE TOWNU. A pokud milujete zvířata můžete vyrazit na dvoudenní výlet do Safari v Tanzanii. Letí se tam malým letadlem, ubytují Vás přímo v Safari a můžete pozorovat volně žijící slony, žirafy, lvi, hrochy a mnoho dalšího. Tento výlet vychází na osobu cca 20.000Kč. Nepodnikli jsme ho, ale určitě si do Afriky a na Zanzibar ještě zaletím, tak třeba příště aspoň se mám zase na co těšit.

​

Ještě dvě informace pro Vás ode mě:

Mušle ze Zanzibaru je možné vyvážet…Všude se dočtete, že ne, ale není to pravda. Z hotelu mi to ověřovali přímo na letišti a bylo mi sděleno, že není problém….vždyť na Zanzibaru je to samá HAKUNA MATATA (no problem). Nasbírala jsem na pláži plnou igelitku mušliček a ještě nakoupila velké vyvařené mušle na pláži od kamaráda rybáře, takže plné 2 kufry. Na letišti mě místní kontrolorka po projetí kufrů rentgenem odstavila stranou, jestli mám v kufru mušle. Odpověď zněla ano. Je nějaký problém? Řekla mi není povoleno vyvážet mušle, když zaplatíte pokutu tak si je můžete vzít.

Zeptala jsem se jen abych věděla kolik je ta pokuta. Odpověď zněla pokrčení rameny kolik máš. Řekla jsem milé dámě, že mám zjištěno přes hotel že není problém si vzít nakoupené mušle, furt chtěla nějaký papír od mušlí. Řekla jsem, že jsem je koupila na pláži a žádnej papír nemám a ani peníze už žádný nemám. Tak mě pomohla zavřít kufr a ať jdu pryč. Najednou bylo po pokutě. Nenechte se oni zkouší všude jak z vás vytáhnout peníze….

​

A rada na závěr. Pokud toužíte po krásném ráji, jeďte na jistotu, protože né všechny místa a pláže jsou krásné.

​

​DoubleTree by Hilton Resort Zanzibar

letěli s přestupem v Manile. Po příletu do města  Puerto Princesa, jsme s údivem koukali čím místní jezdí a co je hlavním přemisťovadlem. Mají srandovní tříkolky. Takové staré motorky naháče na
kterých je přimontovaná plechová krabička na dvou kolech.

Často barevné pojízdné krabičky mají ozdobené umělými květy styl Hawai a tak je to takové retro šíleně nepohodlné ježdění, jak jsme později
zjistili, ale levnější než taxík. Párkrát jsme tohohle vozítka využili pro přesun, hned po doletu jsme ale použili normální auto (taxík) pro přesun do hotelu. Dobře jsme udělali ? protože naše
cesta v hotelu bohužel nekončila.

Já, holka z města jsem se těšila do ráje, do klidu, pohody, do krásného vzduchu, tepla, moře a.….Dojeli jsme do hotelu Aziza Paradise Hotel v centru kousek od letiště.

Hotel už na recepci narvaný řvoucích lidí, přeřvávajíc jeden druhého. Fronty jak na letišti při odbavení. Nenechávám se odradit, stojím frontu na ubytování. Dostali jsme pokoj a místní nás jde zavézt do pokoje. Jdeme přes bazén, který na fotkách vypadá velký, ve skutečnosti celkem malé plivátko, ale co…bazén přeplněný lidmi a asi 100 řvoucích dětí skákajících do vody, běhajících kolem bazénu.

Vykulené oči pokračuji dál. Blíží se Silvetr, oslava nového roku, proto si povzdechnu a říkám si no asi to takto bude vypadat všude. Ale už od vchodu jsem cítila hrozně spatnou energii a protože jsem dost citlivá na tyto věci, jak mi někde není dobře přenáší se to na mou náladu a pak není dobře mě ani nikomu se mnou. Dojdeme do našeho pokoje. Naprostá katastrofa, která absolutně neodpovídá rezervaci pokoje který jsme měli zablokovaný.

Takový smrad z odpadu, který se někdo snažil přestříkat ještě horším smradem na záchod. Bylo tam k zadušení , plus možnost chytnout nějakou alergii, nebo ještě něco horšího nejen ze smradu a chemie, ale taky z plesnivé zdi ? Ihned valím k zarezervované terase, která nikde jen sklo v díře, abychom nevypadli a otevřu okno a hned vedle okna krabice s klimatizací, která neúnosně topí a hučí. Uvnitř pokoje ale klimatizace nefunguje. Takže venku 30 stupňů v pokoji 35stupnů okno otevřít nemůžete, protože jednak ohluchnete a druhak padnete vedrem. Další otřesné starodávné věci nebudu komentovat, škoda slov. Jedním slovem shrnu tento hotel….HRUZA.

Po prezentaci pokoje jsem vytočená na maximum. Žádám okamžitý přesun jinam, kde půjde alespoň dýchat, než si odpočnu a najdu něco jiného. Bohužel jsem na recepci odmítnuta s tím, že už není volný žádný jiný pokoj. TZV anglicky FULLY BOOKED. Tohle jsem za dovolenou na Filipínách slyšela tolikrát, že mám na to slovo alergii. Po dlouhém vysvětlování a hádání se, že v žádném případě nezůstaneme a chceme zrušit rezervaci, nám sdělili, že to nejde. Že peníze za týden pobytu nám nevrátí. Byly to 4.000Kč za noc/ týden 28.000Kč.

Mysleli si, že jim to projde, to ale nepoznali kdo je Michaela Karmazín 🙂 Jsem vděčný, milý, přátelský člověk. Umím být opravdový anděl, ráda pomáhám druhým. Ale jakmile mě někdo s prominutím nasere, umím být nepříčetná furie , která se bude hádat za svoje práva. Krátká scéna stačila k tomu, aby nám vrátili peníze ztržené z karty. Musela jsem se ale už tak vyčerpaná a unavená z cesty večer vytočit. Bohužel po dobrém to s nimi nešlo. Proto důrazně NEDOPORUČUJI tento hotel.

AZIZA PARADISE HOTEL

20hodin je tu, my bereme taxikáře a hledáme nové ubytování . Objíždíme 4 hvězdičkové resorty a ptáme se za by nás mohli ubytovat na týden, když ne tak alespoň přes noc ale pořád dokola slyšíme odpověď fully booked (plně obsazeni). Jsme unaveni hledáním a zklamáni. Noc před náma a nemáme kde spát.

Všechny 4 hvězdickové a 5 hvězdičkové hotely jsme projeli a snižujeme nároky na alespoň přespání bez smradu. Proto jedeme dál a v tom taxikáře napadl jeden schovaný hotel jménem MICROTELje to 3 hvězda na pláži, kterou jsme zatím neviděli, tak souhlasíme a míříme rovnou tam…Z předešlých zkušeností s 4 hvězdičkovými resorty, trošku v obavách co nás v této tříhvězdě čeká dorážíme na místo.

Musím říct, že jsem byla mile překvapena hotel MICROTEL byl čistý, klimatizovaný,
bez zápachu a pokoj jsme měli na pláži u moře.  Jistě ubytování a snídaně byla chudší, ale pro Vás kteří potřebujete přespat v Puerto Princesa bez problému doporučuji. Z tohohle místa se s vámi podělím s jednou krásnou vzpomínkou. Ráno když jsem se probudila a otevřela dveře od pokoje, že se jdu projít po pláži k vodě, zjistila jsem, že voda nikde….Byl velký odliv a místo moře jemný písek krásně zvlněný se stromy s odhalenými kořeny. Krásná podívaná. Tak jsem se rozhodla projít se pískem dál až k vodě jestli nenajdu nějaké mušličky. Těch tam byla spouusta, ale objevila jsem tolik hvězdic, co jsem neviděla za celý život. Opravdu krása. Odkaz na tento levný hotel ZDE.

HOTEL MICROTEL 

Ten den jsme si v hotelu na wifině vyhledali hotely, kde by mohlo být volno a kam bychom se rádi podívali. Zavolali jsme našeho taxikáře a posnídani odpočatí vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství.

První a poslední ubytovací zastávkou byl resort PRINCESA GARDEN ISLAND RESORT AND SPA.

Tento čtyřhvězdičkový resort na nás kladně zapůsobil už od vchodu. Krásné, luxusní, upravené místo. Ihned směřujeme na recepci s otázkou zda mají volný pokoj. Jeden by volný byl pouze ale na dva dny 🙁 Ach jo povzdechla jsem si. Tak nám prosím ukažte ubytování. Příjemná filipínka nás vedla krásným resortem do budovy, kde ve druhém patře byl náš nový pokoj.

Moderní ubytování, čisto, normální pokoj pro přespání, stejně jsme měli v plánu většinu času trávit v přírodě poznáváním ostrova. Souhlasili jsme, že chceme zůstat. Hned pod naším pokojem byli další pokoje, které měli vstup přímo do velikého bazénu a vedle byli pokoje s vstupem do zahrady. To nebylo všechno…Naproti tomuto ubytování byl další typ a to domečky s vlastním bazénkem a o kousek dál jsme cestičkou došli k moři a tam byli domky na vodě. Pěkné ubytování, ale Maledivy to nebyly.

Voda byla moc nízká a zakázaný vstup do vody kvůli nějakým živočichům.  Také jsme zjistili, že resort je sice u moře, ale pláž s mořem ke koupání nikde. Další den, když bylo více vody a šli jsme na molo na oběd do vodní restaurace uviděli jsme ostrůvek z písku uprostřed moře. Mohli jsme si půjčit kajak a zajet si na tuto malou opuštěnou plážičku. Popravdě jsme toho ale ani jeden den nevyužili. ODKAZ ZDE

PRINCESA GARDEN ISLAND RESORT AND SPA

Půjčili jsme si ve městě motorku a jezdili jsme na výlety….objevovat ostrov. Skamarádila jsem se s místní filipínkou, která nám radila kam máme jet, kde je to krásné a turisti to neznají, pouze místní. Orientace na ostrově podle intuice, jeli jsme tam, kde se nám zdálo, že by mohlo něco být a nebo kam směřovali místní na motorkách. Tímto způsobem jsme například objevili krásnou opuštěnou pláž s domečkem a cedulí PRIVATE BEACH.

Zastavili jsme motorku a směřujeme k pláži v tom s domku vychází filipínka s kamínky na zubech ? a anglicky se ptá co hledáme. Řekli jsme, že jsme na dovolené a hledáme krásnou pláž bez turistů s dotazem zda se tu můžeme vykoupat. Usmála se a pozvala nás. Na pláži uprostřed džungle jsme byli úplně sami. V moři celkem velké vlny, na plavání to nebylo, ale vyblbli jsme se. Dokonalý ráj.

Další den jsme vyrazili zas o kousek dál a řeknu vám, cestou zpět už mě tak bolel zadek z té motorky, že jsem myslela, že dojedu zpět ho hotelu. Ale i to stálo za to. Narazili jsme na další pláž, kterou jsme viděli ze silnice, ale zdála se být daleko, nebo spíš hluboko 😀 Místní nám poradili jak se tam dostaneme a tak jsme jeli po kamenité cestě z prudkého kopce až dolů…to teda byla jízda. Dlouhá pláž plná místních dětí hrajících si spokojeně v moři. Kolem pláže domečky místních, teda ani se tomu tak asi nedá říct, spíše pár kartonů palem sklepnutých dohromady. Při pohledu na toto bydlení ve mně zamrazilo.

Taková chudoba a tak milí usměvaví lidé, kteří se tváří jako by jim nic nechybělo. Takto žijí nic jiného neznají. Měla jsem možnost lépe je poznat. Protože jsme po hodinové cestě na motorce a koupání v moři dostali žízeň a hlad vyrazila jsem se zeptat místních jestli se dá někde něco koupit. Neuměli anglicky nerozuměli mi a tak zavolali mladého syna a ten lámanou angličtinou vysvětlil, že už je pozdě a malé bistro je zavřené. Jeho maminka mu řekla ať nás pozve k nim, že nám dá napít i najíst. Když jsem viděla jak její miminko se válí v odpadkách a špinavý hrnec na kterém vaří nad ohništěm měla jsem strach ze zažívacích potíží a z nemoci. Taky přeci nemůžeme jíst u někoho kdo je na tom tak špatně.

Paní nás posadila ke stolku, běhala sem a tam a ochotně nám chystala pití a jídlo. V tom sem si řekla, přece teď nebudu dělat ofuky, nebo odmítat její pohostinnost. A pustili jsme se do jídla. Byla to rýžová kaše na sladko na kokosu s ovocem a bylo to vynikající. Olizovala jsem se až za ušima. Při jídle jsem sledovala jak žijí. A nikdy jsem před tím nic podobného neviděla. Jsem vděčná za tuhle zkušenost a obdivuji s jak málem lidi dokážou žít. Byli to moc příjemní lidé a bylo nám u nich na pláži dobře. Ještě jsme prohodili pár slov se synovým překladem a poděkovali za pohoštění. Když jsme chtěli zaplatit paní se usmála a mávla rukou, že nic nechce.

Ti nejchudší lidi, byli ti nejštědřejší na ostrově a nechali jsme jim tam všechny peníze co jsme u sebe měli. Z jídla nám nic nebylo a nikdy na ně nezapomenu.

V hotelu PRINCESA GARDEN ISLAND RESORT AND SPA jsme byli moc spokojeni jak s jídlem, ubytováním tak se službami a nechtěli jsme trávit Silvestr nikde jinde. Proto jsme vyrazili za managerkou hotelu, která byla velmi ochotná a snažila se nám vyhovět abychom mohli zůstat. Protože byl ale hotel plně obsazen díky blížícímu se silvestru, jediné řešení bylo každý den se stěhovat do jiného pokoje, pokaždé jiné kategorie.

Moc jsme chtěli zůstat, tak jsme to vzali. Každý den jiný nový pokoj…jednou zahrádka, podruhé soukromý bazén, potřetí vodní vilka atd. Vyzkoušeli jsme všechno a řekla bych, že nejlepší volbou co se týče peněz a užití byl pokoj se vstupem s ložnice do bazénu. Ale všechno ubytování bylo super. Stěhování bylo otravné, ale Silvestr stál za to. Super program, atmosféra, moc jsme si to užili. Tento resort DOPORUČUJI!!! ODKAZ ZDE

​

Ještě než jsme se přesunuli na druhou stranu ostrova a vrátili motorku jsme si udělali celodenní výlet po ostrovech (tzv. ISLAND HOPPING) nedaleko Puerto Princesa. Tento výlet si můžete zakoupit v hotelu, v cestovní kanceláři v Puertu nebo se vydat na vlastní pěst. U nás jasná volba, protože nemáme rádi plánované akce. Sedli jsme na motorku a jeli za město do přístavu HONDA BAY.

Po cestě tam jsme zastavili u stánku a vzali šnorchlovací náčiní sebou. V přístavu nebyly žádné lodě, lodičky ani lidi. Bylo to divné a tak jsme si šli na kasu zakoupit tento výlet po ostrovech. Paní nám sdělila, že jdeme pozdě a že všechny lodě už vypluly ať přijdeme další den dřív. To už jsme ale měli zaplacený minibus pro přesun na El Nido. Byla jsem zklamaná, že ty ostrovy neuvidím a v tom jsem objevila za rohem lodičku s lidmi jak se chystá vyplout. Volám na ně máte dvě místa? Chtěli bychom jít s Vámi. Kapitán vystoupil a domluvil nám na kase abychom se mohli přidat. Zaplatili jsme výlet a vyrazili.

​

Na tomto výletu jsme navštívili tři ostrovy Pandan Island, Starfish Island a Cowrie Island. Na jednom, už nevím na kterém, jsme si mohli zaplatit raut na pláži a poobědvat. Tenhle výlet nebyl úplně dle mých představ a popravdě znovu už bych tam nejela.

Ostrovy byly pěkné to ano, ale už když jsme se blížili mě zamrzl úsměv na tváři. U pláže zaparkovaných milion lodiček, stejných jako vezla nás a ostrov přeplněn turisty. Vysadili nás na ostrově, že máme hodinu a pak jedeme dál. Potom všichni ti lidi naskákali na lodě a zase se to všechno přesouvalo na další ostrov. Na pláži bylo přelidněno, tak jsem byla stále s rybama pod vodou 🙂 To bylo to nejkrásnější z celého výletu. Místní se to snaží prodat každému a moc na všem vydělat. Byla jsem tak otrávená, že jsem ani nefotila, všude byli lidi nebo lodě.

Island hopping

Po výletu jsme udělali ještě poslední projížďku na motorce a vrátili ji zpět do půjčovny. V této půjčovně jsme také měli rezervaci minibusu pro přesun na El Nido. Poslední noc v Princesa Garden Resortu a vyrážíme ne cestu dlouhou 6hodinna druhou stranu ostrova Palawan. Cesta nás stála 600pesos/osoba to je zhruba 300Kč/osoba a v minibuse nás jelo 6 + řidič. Cestu v normálním autobuse špatně snáším a to bych nezvládla, ale toto bylo větší auto, takže to bylo fajn. Ještě jsme mohli přeletět letadlem, ale ze strachu jsme přece jen radši volili ten minibus.

Po cestě jsme měli několik zastávek a jedna z nich byla oběd v restauraci s úžasným výhledem. Moc příjemné místo a smažené kalamáry byly luxusní. Moc jsme si pochutnali a pokračovali dál.

TAK A JSME TU 🙂 EL NIDO

Začíná nové dobrodružství pomyslela jsem si a bylo větší než jsme čekali… Minibus nás vysadil na autobusovém nádraží se dvěma velkýma kuframa a kabelou a všude jen samé tricykly 😀 Říkám si nooo to jsem teda zvědavá jak se dostaneme do hotelu a snad bude blízko. Popadli jsme kufry a po divoké cestě míříme k tricyklu. Dobrý den potřebujeme se dostat s kufry do hotelu. K našemu údivu se s nimi dalo celkem vpohodě domluvit anglicky, né jako např v Itálii, kde Vám na agličtinu odpoví Italsky 😀 Pán hned aktivně zavolal dalšího s tricyklem, kterých všude postává spousta a čekají na kunčofta, že pojedeme já v jednom s kufrem a manžel v druhým s kufrem a kabelou.

Souhlasíme a ptáme se na cenu. Oni protože si mysleli dle kufrů, že jsme právě dorazili na Palawan a jsme mimo mísu, tak nám napálili cenu. Nedali jsme se a nabídli stejné peníze co jsme platili v Puertu. S úšklebkem teda souhlasili. Běžná cena za tricykl je cca 10pesos na kilometr. Pokud naskakujete ve městě, nebo tak a jedete jen kousek cca 2-3km na cenu se dopředu ptát nemusíte a dáte jim těch 10, 20pesos. Pokud potřebujete zavézt dál, je lepší se předem na cenu domluvit.

​

EL NIDO

Řekli jsme jméno hotelu, kam potřebujeme zavézt, oni se na sebe podívali a začali něco v jejich jazyce řešit. Potom nám lámanou angličtinou řekli, že jako úplně k hotelu nás zavézt nemůžou protože hotel je na pláži. A že nás můžou zavézt pouze k pláži. To jsme věděli, že je hotel na pláži, tak nám to nepřišlo divné a souhlasili jsme. Teď přijde ta zajímavější část výletu 😀

​

Přijedeme k pláži, tedy nad pláž, ke které vede asi 100 schodů. Na silnici zaparkovaných asi 30tricyklů čeká na turisty aby je odvezli zpět do města. Dorazili jsme tam navečer když slunce zapadalo. Měli jsme dva těžké kufry, protože jsme byli 45dnů na cestách. Navrhla jsem tedy, že sejdu schody dolů a půjdu se podívat jak daleko je náš resort. Jsem dole přede mnou dlouhá pláž a už se stmívá. Rychlým krokem valím a hledám nás resort.

Docházím do zatáčky v půlce pláže, kde konečně nacházím resort. Ptám se místních, jestli se jedná o ten náš resort DOLAROG. Řekli mi že ne, že ten je dál po pláži. Tento resort se jmenoval LAS CABANAS BEACH RESORT Už jsem dost daleko, ale ještě pokračuji. Jdu jdu a nejdou tma. Přede mnou pláž končí a z písku vystupují kameny. Žádné světlo nevidím 🙁 Jsem unavená bořením se v písku….otáčím se a valím zpět s tím, že resort nikde. 🙁

​

Jsem zpět u resortu LAS CABANAS BEACH RESORT na půl cesty a ptám se zda mají volný pokoj. Opět slyším moji neoblíbenou hlášku FULLYBOOKED (plně obsazeni). Ach jo povzdechnu si. A pokračuji zpět za manželem, který už je na nervy, protože dlouho čeká a já nikde, tma, žádný lidi, telefon mi nefunguje…žádný signál a on celou dobu stojí na silnici s težkými kufry a kabelou. Ta bezmoc. Najednou slyší moje funění do schodů. Už jdu lásko. Dostala jsem nadáno kde jako jsem, že měl strach…to chápu ale urychlit to nešlo. Jsem úplně vyčerpaná ušla jsem pár kiláků v písku a…….NIC. Vykládám mu, jak to tam dole je a že náš resort nikde.

​

Chlapi co nás dovezli už taky nikde. Ale jeden tricykl tam ještě zůstal. Tak jsme ho poprosili jestli může zavolat ještě jeden a odvézt nás zpět do města. Řekl že nás vezme oba 😀 no to jsem teda zvědavá. Jeden kufr v krabičce, druhej připevněnej na ní, kabela v košíku za krabičkou, my dva uvnitř namáčknutí a jede se 😀 To byla jízda, do kopečka to nejelo tak manžel běžel pěšky 😀 Jinak jsme jeli želví rychlostí a dojeli do města. Konečně signál a můžeme zavolat do hotelu jak se tam máme dostat. Voláme jedno číslo, nic…voláme druhé číslo…nedostupné. A další už nebylo. Je tady večer a zase nemáme kde spát. To snad není možný.

​

Jdeme na večeři do místní restaurace a zkoušíme stále volat do resortu Dolarog. NIC prostě dovolat se tam nejde. Internet pořád padá, nedá se pořádně googlovat a hledat řešení. Proto po večeři bereme další tricykl, kterej nás bere se vším a hledáme jiný resort, kde by jsme mohli zůstat. Začínáme lepšími resorty na pláži, plně obsazeno, potom tedy hledáme i ve městě lepší hotely, plně obsazeno. Pak ty horší…plně obsazeno. Město přeplněné turisty, tolik lidí jsem dlouho neviděla.

Už není moc možností, kde přespat a pak místního napadl v centru hlučného města hotel, kde by mohlo být místo. Nebo motel? To snad ani hotel nebyl. A opravdu mají volný pokoj. Zničení souhlasíme a jdeme se ubytovat. Hrozné místo 😀 a pokoj čtyři stěny bez okna s rozvrzanou postelí. Ale byla tam klimatizace, která klimovala asi na 12 stupňů…venku 40 stupňů. Myslela jsem že umrznu. Hrůza. Klimatizaci jsme ihned vypli a dveře dokořán, aby jsme z chodby nasáli alespoň trochu tepla.

​

Vyčerpáním jsme usli a hned ráno voláme znovu do Dolarogu. Jedno číslo NIC…druhé číslo zvoní hurááá konečně se na druhé straně nějaký kluk ozývá se slušnou angličtinou. Vysvětluji co se nám stalo, že jsme měli rezervaci už den před tím, ale resort jsme nenašli. Bylo mi vysvětleno, že do resortu se jede lodí a máme čekat v určitý čas na autobusovém nádraží, že nás vyzvednou. To bylo místo kam jsme dojeli z Puerta 😀 SUPER…Místní co nás naložili do tricyklu při příjezdu do El Nida věděli, že se do resortu nedostaneme s kuframa pěšky, a mohli nám říct, že tam můžeme dojet lodí z přístavu, který byl asi 200mestrů, ale chtěli si vydělat, tak nás odvezli na pláž. No i to jsou zkušenosti.

​

Konečně jsme ve správný čas na správném místě a míří k nám 2 hoši. Ano jsou to oni, konečně nás vezmou do resortu na pláži jménem DOLAROG.

CESTA DO RESORTU DOLAROG

DOLAROG BEACH

NAŠE UBYTOVÁNÍ NA PLÁŽI DOLAROG

DOLAROG:

Nádherné místo, dlouhá pláž plná mušliček, nikdy jsem nic podobného neviděla. Ubytování ve skromném domečku, kdy elektřina jela jen v určitou dobu, na teplou vodu než dotekla jsme čekali dlouho, do domečku nám lezl každou noc GEKO, otřesný uřvaný ještěr a měla jsem málem smrt, když jsem v noci díky jeho zařvání zjistila že je s náma v posteli. Domeček byl z dřevěných fošen a mezi každou byla mezera právě např. pro GEKA.

Nic dalšího jsem si ani nepřipouštěla, třeba pavouka ze kterého mám neskutečnou fobii. No mezery mezi dřevy vydržely jen dvě noci, poté už bych znovu neusnula při představě další návštěvy a tak jsem vytahala oba kufry všechno oblečení a ucpala všechny mezery, aby se k nám nikdo nedostal 😀 Vyšlo to! Super….Výhled z pokoje na pláž, oceán a ostrůvky byl úchvatný. Milovala jsem ležení v proutěné síti na terásce a pozorování západu slunce. Jedním slovem nádhera.

​

Součástí resortu byl i bazén a restaurace na pláži, kde jsme si užívali snídaně a večeře při pohledu na oceán. V ceně ubytování kdy jsme za tu chatku platili 6.000Kč na noc jsme také měli polopenzi, ráno jsme si mohli vybrat z několika druhů snídaní a večeři jsme měli několik chodů, aby se vždy alespoň něčím trefili do chutě hosta. Bylo to vždy chutné…čerstvé ryby, maso, těstoviny, saláty, rizota, mořské plody, ovoce, deserty.

Dále jsme v ceně ubytování měli k zapůjčení kajak, na kterém mě manžel zavezl na protější ostrůvek, kde byl jen jeden opuštěný domeček a my dva. To byla ta největší krása a romantika z celé dovolené. A to jsme mu s pádlováním moc nepomohla. Cestou zpět už jsme měli celkem vlny a kajak plný vody, manžel si pěkně máknul, aby nás dostal zpět na Dolarog. Proto pokud se tam ocitnete a dostanete stejný nápad objet ostrůvky na kajaku vyplouvejte brzo a vracejte se dřív než začnou vlny 😀 Pár fotek z této krásné cesty.

TO CO ALE HODNOTÍM NEJLÉPE NA DOLAROG RESORTU JE, že k ubytování jsme měli v ceně každý den možnost vyrazit loďkou na výlet po okolních ostrovech. Vzdy den předem se za námi stavila obsluha, za chceme jet následující den na výlet a kam. Přinesla nám ukázat fotky s popisky co je to za ostrov…škoda, že jsem to nevyfotila a tak si nepamatuji jména ostrůvků, ale je jich kolem EL NIDA opravdu spousta, takže každý den je co vidět a objevovat.

Další plus bylo, že jsme si mohli nahlásit den předem oběd a oni nám ho sbalili na cestu do košíčku a my si tak na pláži udělali úžasný piknik. Piknik v ráji na to budu navždy vzpomínat. Byla to nádhera. Výlet byl nabízen samozřejmě i ostatním turistům ubytovaným v Dolarogu a tak jsme nebyli na lodi sami, ale byli to příjemní lidé nebyl problém. Nikdo tam na dovolené nebyl tak dlouho, takže nás někdy jelo víc a jindy méně. Ale velice oceňuji tyhle naplánované sestavené výlety v ceně ubytování. Bylo to moc fajn chvíli neshánět jen nasednout a vyrazit. DOPORUČUJI 🙂

EL NIDO BLUE LAGOON

Při putování po ostrovech, jsme mimo krásné pláže, skály, jeskyně, poznali i medůzky, kterých u jednoho ostrovu bylo plné moře. Ty malé kuličky lehce štipkali po těle, ale ty velké NIC…zajímavé a krásné. Taky jsme měli štěstí a potkali opičku a našla jsem krásné obří mušlí srdce 🙂

Ještě nás po toulkách El Nidem zaujalo ubytování na jednom malém ostrůvku jménem MATINLOC RESORT odkaz na tento resort a ceny najdete ZDE.

MATINLOC RESORT

Maledivy jsou ráj také pro milovníky potápění, vidět v moři můžete žraloky, rejnoky, hejna barevných rybiček, želvy nebo např. žraloka velrybího, který se zde vyskytuje a tak můžete společně s místními lidmi vyrazit za poznáním největšího žraloka, což je mezi turisty nejoblíbenější atrakcí.

Ostrůvky nejsou velké, ale jsou dobře vybavené, najdete zde několik restaurací, barů, kaváren, posilovnu, wellness, kde si můžete dát květinovou koupel, nebo se nechat namasírovat ženou z Thajska. Dále se na většině z nich nachází tenis, golf, vodní sporty, půjčovna kol atd…Každý si přijde na své.

My osobně Maledivy navštívili dvakrát. Poprvé na normální dovolenou, podruhé jsme měli na Maledivách líbánky. Pokaždé jsme navštívili jiný ostrov a pokaždé jsme byli spokojeni. Ostrovy se od sebe lišili pouze v luxusu ubytování. Takový ostrov, teda spíše ostrůvek by vždy úžasný. Ceny se liší podle toho, jestli máte obyčejné jednoduché ubytování, nebo jste v luxusnějším resortu např. ještě ve vodní vilce. Vodní vilky jsou to nejdražší ubytování co si můžete na ostrůvku koupit.

Pokud máte spoustu peněz a nevíte co s nimi, je to krásné typické ubytování pro Maledivy, ale ani domečky na pláži nejsou špatné. Tak i tak můžete mít krásný výhled. Ubytování jsme si vždy rezervovali přes booking. Dostatečně dopředu jsme koukali, a hledali kvalitní ostrůvek v akci. Akce na bookingu bývají často velké. Náš ostrůvek byl v akci zhruba ze 380.000Kč na 150.000Kč za 14dní. Proto se vyplatí nekoupit hned ale hledat.

Je opravdu z čeho vybírat 🙂 Tento úžasný pohled jsme měli při přilétání do hlavního města MALE, kde jsme poprvé přesedli na menší letadlo a letěli další půl hodiny na místo odkud potom už jen 10minut rychločlunem na ostrůvek. Naše druhá cesta byla jiná..Z letiště jsme letěli malým letadýlkem, které přistávalo u ostrůvku na vodě. Super zážitek 🙂

​Poprvé když jsme přijížděli k ostrůvku, byla jsem beze slov. Oněměle jsem hleděla na barvu laguny.

Neskutečná nádhera, kterou asi jen málo co překoná. Často slýchávám Maledivy to je jen dovolená na ležení, to by mě nebavilo. Je pravda, že na půjčeném kole zas tak moc daleko nedojedete, protože ostrovy jsou malé, ale i na tak malém místě jde dělat spousta aktivit. Jezdili jsme na vodních skůtrech, plavali , chodili na procházky, do posilky, hráli tenis, krmily rybky, žraloky, hráli plážové hry atd..Nebo můžete jen tak relaxovat sami na pláži, popíjet kokos, koktejly v bazénu…

Pokaždé když jsme byli na Maledivách, tak pláže byly prázdné, jen pro nás, protože většina návštěvníků byla z Japonska. Oni se nechtějí opalovat, před sluníčkem se schovávali pod deštníky a většinu času trávili v restauracích na jídle nebo na pokoji ve vodní vilce. Potom tam tedy byli ještě Indové, ale ti se jen v oblečení šli zchladit do moře a pak už je zase nebylo vidět. Takže oproti Chorvatsku, kde si nemáte kam lehnout ( tedy pokud nejste na lodi jako my ) docela příjemná změna 🙂

​

Ale jednu věc pro kterou se chci na Maledivy vrátit jsme nedělali. Nebyli jsme se potápět….

V té době jsme neměli kurz potápění a ani neměli chuť si kurz dělat. To přišlo až o pár let později na Bali. Tam jsem se do této aktivity doslova zamilovala i přes všechen strach ze žraloků a z hloubky, jsem se potopila do 15metrů a byla svědkem krásného podmořského života. Byly tam krásné rybičky, to ano tak jako zatím všude v námi navštívené exotice, ale nic se dosud nevyrovnalo Maledivám.
​
Na Maledivách jsme se nepotápěli, jak tedy vím že je to tam nejlepší? Protože tam, jsou neskutečné ryby už i u kraje u mola v malé hloubce kam jsme doplavala jen s šnorchlovacím příslušenstvím. Nikdy v životě jsem před tím neviděla na živo tak velké barevné ryby, až jsem z nich měla strach, ale bály se mě víc než já jich. Taky mě mrzí že v té době jsme ještě neměli tak kvalitní podmořsky foťák a tak je třeba se znovu vrátit.

Voda na Maledivách je tak průzračná, že pokud by jste se báli jít šnorchlovat, že vás překvapí žralok, kterých je tam opravdu hodně a při koupání jich plave kolem vás několik, tak i v tomto případě nepřijdete o krásný pohled na rybičky, které se přímo předvádí u hladiny.

Rybiček jsme tedy i bez potápění viděli spoustu, ale na jednu trošku větší rybičku jsem neměla odvahu. Každý den mě místní lákali, abych šla na největší atrakci Maledivských ostrovů a tou bylo plavání v oceánu se žralokem velrybím, neboli obrovským.

Tento žralok má až 18 metrů a živí se planktonem, pro lidi je prý neškodný. Plave často u hladiny, proto je velmi snadné s touto velrybou plavat i pro šnorchlaře. Bohužel jsem se přes svůj strach z něčeho tak obrovského nenechala přemluvit a tuto obři rybu jsem ještě neviděla. Další důvod proč na Maledivy znovu vyrazit 🙂

.

Mojí další oblíbenou aktivitou všude po světě je jídlo 😀 Miluji poznávání místního jídla, snídaně s výhledem na oceán a večeře při západu slunce. Tyto bezva restaurace u moře jsou většinou všude, ale ukážu Vám něco, s čím jsme se zatím setkali pouze na Maledivském ostrově Sun Island Resort & Spa. Byla to bio restaurace uprostřed krásné zeleně s posezením v korunách stromů. Moc příjemné a originální místo. Pokud na Sun Island vyrazíte, doporučuji navštívit.

ZERO restaurant Sun ISLAND RESORT

LUX*  ocean view restaurant

Já za sebe mohu doporučit dva resorty (ostrůvky), které jsme osobně navštívili a byli spokojeni.

Jsou jimi :

SUN ISLAND RESORT AND SPA a

LUX* South Ari Atoll

Taky jsme podnikli výlet do modré laguny, proto se výlet jmenuje Blue Lagoon. Bylo to nádherné místo, každému bych přála tuto krásu vidět. Jeli jsme lodičkou a na místě jsme měli prostor pro koupání, potom pro nás připravili oběd na pláži a jeli jsme zpět. Pár fotek z místa 🙂

BLUE LAGOON MALDIVES

I kdybych tam byla 10krát ta krása se mi nikdy neomrzí. Je to opravdový ráj.

​

​

​

​

Nejde to takto tak jednoznačně říct, pro někoho peklo a vyhozené peníze, pro druhého ráj na zemi. Proto se s Vámi nyní podělím o svou cestu na Bali, aby jste měli co nejvíce informací a nebyli při Vaší návštěvě tohoto exotického ostrova v šoku.

Dříve než jsme se rozhodli pro cestu na Bali, jsme navštívili hodně míst ať už po Evropě nebo i vzdálenou exotiku takže náš pohled na ráj už byl lehce ovlivněn destinacemi jako jsou Maledivy, Seychely Mauricius atd… ale věděli jsme že každé místo je jiné, originální a s očekáváním se rozhodli pro nové dobrodružství. Cestu na Bali jsme podnikli s přestávkou v Singapuru, kde jsme se na 3dny pro odpočinek ubytovali  ve známém dechberoucím hotelu jménem MARINA BAY SANDS, který se proslavil zejména nejatraktivnějším bazénem na světě, který se nachází ve výšce 200metrů. Více ZDE: SINGAPUR

Vítejte na Bali už na nás čeká desítka místních taxikářů, aby nás zavezli do hotelu.

Naše první cesta na Bali směřuje do jednoho celosvětově nejznámějšího místa na tomto ostrově a je to UBUD…srdce Bali. Jedeme taxíkem do resortu a já se nestačím divit. Nikdy jsem nikde neviděla takový mumraj na silnici. Nechápala jsem pravidla silničního provozu a když vedle nás jelo malé dítě na motorce málem mi vypadli oči z důlku.

Auta, děti na motorkách, na koni na skůtru pro dva jeli ve čtyřech a i s narozeným miminkem v náručí. A takový provoz a smrad z aut a motorek není snad nikde jinde. Hrůza, opravdu blázinec. Vybrali jsme si ubytování na týden v hotelu ANAHATA VILLAS and SPA RESORT. Rezervovali jsme si ubytování v domečku s vlastním bazénem a větší hrůzu jsem ještě neviděla. Přijeli jsme na místo v 20hodin večer unavení jsme se těšili jak se ubytujeme dáme si večeři  a odpočneme si. Místo toho následoval hodinový boj o vrácení peněz a okamžité zrušení rezervace.

Naše ubytování obsahovalo stoletou špínu, nikdy jsem nic podobného neviděla a místo bazénu močůvka s miliardou komárů, much a všelijakých havětí zahrádka neupravovaná nevím jak dlouho všude špína. Připadla jsem si jak v hororu. Ubytování na noc stálo 4.000Kč. Nespala bych tam ani zadarmo. Nakonec jsem dosáhla svého a vrátili nám peníze. Zavolali nám taxikáře a my pokračovali na prohlídku jiného hotelu.

Protože bylo před Vánoci, tak hodně míst bylo obsazených a tak nebyl velký výběr, ale nakonec jsme našli hotel jménem Black Penny Villas. Ubytování nás stálo na noc 10.000kč, ale bylo to kouzelné místo. Přesně odpovídalo představám o mém vysněném ubytování v tropickém pralese . Měli jsme vilku s vlastním bazénem a výhledem dolů na řeku, uprostřed zeleně. Nádherný, čistý pokoj s čistým bazénem, milým personálem a úchvatným výhledem. Co víc si přát? Jsme spokojeni a zůstáváme. Moc ochotně nám ještě uvařili večeři a velice jsme si pochutnali.

Musím říct, že ubytování není vhodné pro špatně chodící lidi, protože vilky jsou z prudkého svahu dolů a musíte vyšlápnout pár schodů 😀 trošku makačka. Měli jsme vilku nejníže, takže když jsme šli na snídani měli jsme to i s ranní rozcvičkou nahoru do restaurace, nám to ale nevadilo. Chodili jsme taky na procházky dolů k řece. Když jsme leželi na pokoji u bazénu oběd nám ochotně donesli až na pokoj a my si tak mohli vychutnávat odpolední pohodičku.

Trávili jsme taky Vánoce a Štědrý večer v Black Penny Villa a manžel mi nechal připravit nádherné překvapení na terase našeho ubytování. Vrátili jsme se z výletu akorát na večeři. Z domu jsem měla nabalené dárečky i mé ručně dělané vánoční ozdoby z korálek a tak jsem jako již běžně v ráji hledala spadlý list palmy, který bych mohla nazdobit nepodařilo se, tak jsem aspoň symbolicky nazdobila kvítečko a pod něj naskládala dárečky.

Užili jsme si nádhernou štědrovečerní večeři jak jinak než s rybičkou a možná si říkáte to ale není ono…Vánoce a bez sněhu? Věřte že i v ráji to má své kouzlo a pokud jste tam s osobou jež milujete není nic krásnějšího.

JEN JÍST MEDITOVAT MILOVAT 🙂

Během našeho ubytování v Ubudu, jsme navštívili několik míst, které jsem toužila vidět. Prvním z nich byly nádherné vodopády TEGENUNGAN. Nikdy jsem takovou krásu neviděla. Pokud Vám nevadí studenější voda můžete se i vykoupat. Na Bali je stále minimálně 30stupňů a vlhký vzduch, takže než dojdete k vodopádům je Vám teplo, že tam klidně i vlezete

Další místo, které je typické pro Bali jsou rýžové terasy, tak naše cesta směřuje také tam. Místo se jmenovalo TEGALALANG a byla to oáza pro oči. Chtěla jsem se projít mezi tímto rýžovým políčkem a tak jsme vyrazili.

Po cestě nás zastavovali malé žebrající děti. Někteří prodávali pohledy Bali a některé ukazovali, ať jim dáme na jídlo. To bylo zase něco na mě.  Já vím že nemůžu pomoct všem, že je na světě spousta míst, kde lidi nemají ani vodu, pár těchto lidí osobně znám, že někde je veliká chudoba o které se nám ani nezdá, ale když za mnou přijde žebrající dítě jsem odzbrojena.

Nejprve jsem začala skupovat pohledy od dětí, říkala jsem si aspoň budu mít pro rodinu a pro přátele, později jsem ale rozdala i pár dukátů, to jsem ale netušila, že když podpořím a pár dětí seběhne se další desítka natahující ruce. Takhle to dál nešlo museli jsme pokračovat nechala bych jim všechno.

Jdeme rýžovým polem a najednou kasa…i návštěva tohoto místa je zpoplatněna tak jako skoro všechno. Všichni se Vám snaží něco prodat, časem si na to zvyknete. Ale musím říct, že pro mě jako citlivou osobu to bylo dost utrpení potkávat na ulici lidi s různě ulámanýma končetinama a žebrajícíma dětma. No to jsem zase odbočila. Místo je to ale krásné a určitě stojí za návštěvu.

RÝŽOVÉ TERASY TEGALALANG

Do třetice zastavujeme v Ubudu v Monkey Forest, neboli opičí prales. Už když se blížíme ve městě v uličkách se potulují opice, jsem překvapená. Křičím stále jako malá na manžela hele ty opice. Viděla jsem za svůj život do té doby opice jen v kleci v ZOO. Tohle ale nebyla ZOO. Byli to normálně neochočené opice zvyklé ale na lidi, se kterými normálně žijí na jednom místě. Neuvěřitelné.

Měla jsem trochu strach přece jenom opice je většinou zlá, může Vás pokousat a tak jsem s respektem vstupovala do pralesa, kde už nás čekala naše průvodkyně s tyčí a oříšky. Mohli jsme si nakoupit oříšky pro opice, tak jsme tak učinili a s touto naší ochránkyní jdeme vstříc desítkám opic. Tolik jsem jich pohromadě nikdy neviděla. Chtěla jsem oříšky nést, ale vzápětí jsem zjistila že to asi nebude dobrý nápad. Valili se na mě a paní měla co dělat aby je odehnala ihned mi oříšky vzala a strčila si je za halenku. Připadla jsem si jak v pohádce to snad ani není možný kolik jich tam bylo.

Malý miminka byly nejroztomilejší. Procházíme a paní se ptá jestli chceme opici dát oříšek, bála jsem se aby mě nekousla, ale chtěla jsem to zkusit. Natahuji tedy ruku k malé opičce a v tom přiskakuje větší opice a bere mi oříšek z ruky. Nikdy se mi nepodařilo dát oříšek komu jsem chtěla. Manžel byl odvážnější a na radu paní oříšek držel u ramene a najednou se na něj vrhá velký opičák a šplhá po něm jak po tyči, šup a už mu sedí na ruce.

Vyvalený oči snažím se to rychle vyfotit 😀 Bezva teď ať ještě v klidu sleze a nepokouše ho. Vše dopadlo dobře a pokračujeme v tom ke mně přibíhá opičák, tak stojím a ani se nehnu…chytá mě za koleno a druhou špinavou rukou za bílou halenku a kroutí mě s ní, jako by mi říkal ty seš moja. Byla jsem v šoku 😀 paní ho odlákala na oříšky a on mě tedy pustil.

Dál v parku mají zavěšené netopýry, ale né jako ty naše. Velké netopýry. Takoví obři létali také na Seychelách a Maledivách a měla jsem z nich respekt. Bylo nám řečeno, že to je hodné a nemusíme se bát a můžeme si za menší poplatek udělat s netopýrem fotku. Nahastrošili mě do Balijského oblečku, posadili a předali netopýra…opravdu zážitek

Co dál jsme v této části viděli? Bylo toho opravdu hodně, ale určitě stojí za podívání ještě vodopády GITGIT. Překrásné místo jako z katalogu  a taky místa jako TANAH LOT TEMPLE, ULUWATU TEMPLE, PURA TAMAN AYUN TEMPLE.  To jsou místa která jsme navštívili my a doporučuji Vám je vidět. Samozřejmě to není vše, je ještě spousta míst, která jsme neviděli a ráda bych viděla osobně. Je to jiný svět. Ikdyž je Indonéským náboženstvím Islám, tak ale většina Balijců jsou hinduisté. Opravdu zajímavý způsob bytí, života,víry, způsob jak uctívají své bohy.

Nejúžasnějším zážitkem na Bali pro mě ale bylo setkaní se slony.

Miluju zvířata a pomazlit si slona byl odjakživa můj sen. Nemyslím tím slony v cirkuse. Hledali jsme, hledali a našli. Krásné sloní safari. Moc jsem se těšila, až ho obejmu. Za peníze si můžete koupit projížďku pralesem na slonovi. Kdy na něj dají židli a pak ho nutí chodit na povel. Nesouhlasila jsem. Někdy je se mnou těžké pořízení. Nedokážu změnit lidi a nedokážu zachránit svět to nejde, ale pokud můžu zabránit bolesti v tomto případě bodání do slona, aby dělal co chtějí, tak to nepodporuji.

Po dlouhé diskuzi jsem dohodla, že bych chtěla ke slonovi, ale bez židle a jít tam kam bude chtít. Co rádi dělají? Rádi se koupou….tak souhlasím. Získala jsem hodinu s tímto krásným zvířetem a vyzkoušela si jaké to je být v sedle bez sedla na něčem tak obrovském. Byla to láska na první pohled. Byla to hodná ochočená slonice a obešli jsme se bez násilí. Moc jsem si to užila a nikdy na ni nezapomenu.

V Ubudu a okolí jsme strávili přes týden a nastal čas přesunu na jih ostrova.

Cestou jsme navštívili ještě uličku s obchůdkama, kde jsme pro celou rodinu a prátele nakoupili krásné suvenýry. Asi ze všech zemí jsem se s nákupy na Bali nejvíce vyřádila. Bali má opravdu nádherné ručně dělané věci. Od dřeva počínaje po šperky konče. Nádhera. A ceny? Úžasný ceny za ručně vyráběné šperky, dřevěné věci a vše co se z Bali dováží.

Jedeme se ubytovat na JIH. Vzali jsme to přes Kutu, kde jsme se zajeli podívat na pláž, byla to ta nejšpinavější pláž jakou jsem kdy viděla. Nemyslím špinavou od řas, ale plnou odpadků. Byla jsem z toho v šoku a bála jsem se že to tak bude vypadat všude. Spousta turistů ubytovaných právě tam, popravdě bylo mi jich trochu líto. Ale vždy je možnost změnit místo, nebo si alespoň zajet někam jinam. Mám ale takovou zkušenost, že na Bali máte krásnou a uklizenou pláž pouze u luxusního resortu, kde se personál stará, aby to tam vypadalo a už brzo ráno pláž čistí.

​

Na jihu ostrova Bali jsme navštívili známou pláž Padang Padang, kde se točil film JÍST, MEDITOVAT, MILOVAT s Julii Roberts. Měla to být jedna z nejkrásnějších pláží na Bali. Při naší návštěvě, ale popravdě nic moc. Pláž a moře plné řas a taky lidí. Místní se vám snaží stále něco prodat a jsou neodbytní. Když si lehnete na osušku, tak si k vám přisednou a nutí Vám pořád dokola např. pareo.

Ten den se zrovna na chvíli pokazilo počasí tak jsme se dlouho nezdrželi. Na jihu jsme se ubytovali v tom nejkrásnějším resortu poměr, cena, výkon. Několik jsme jich navštívili, protože favorit byl Four Season Resort Bali na pláži Jimbaran Bay. Resort je to pěkný, ale pláž se mi nelíbila. Šílené vlny, hnědý písek a dost lidí, proto jsme hledali dál a rozhodli se zůstat  v resortu jménem: INAYA. Krásný, luxusní, moderní resort na čisté písečné pláži s několika bazény, úžasnou restaurací, luxusníma rautama k snídani a překrásným ubytováním s bazénem přímo z ložnice. Byla jsem unešená službami a krásou tohoto resortu.

Do těchto Balijských dobrot jsem se doslova ZAMILOVALA. Každý den k snídani, jsme si je brali, nejdde ani popsat jak to chutnalo, ale bylo to vynikající!! Jako dáreček nám je servírovali každý den na pokoj.

Na pláži jsme se seznámili s místním klukem, který nás každý den lákal na potápění, po několika dnech strachu a odolávání jsem se do toho nechala zlákat a s manželem jsme se dohodli že to vyzkoušíme.

Udělali jsme si v bazénu rychlokurz autem nás zavezli někam pro neopreny a výstroj a jelo se na motorák. Nalodili jsme se a vezli nás na místo vhodné k potápění, kde to bylo to už si přesně nepamatuji, ale vím že pod vodou byl vrak lodi a spousta rybiček. Byl to náš první ponor, takže jsem měla strach úplně ze všeho.

Už jen pád pozadu z lodi s mega težkýma bombama pro mě byl horor hahaha nakonec jsem to zvládla vpohodě. V duchu jsem si opakovala bude to úžasný zážitek, všechno umím a zvládnu to, ale to víte i myšlenka co když se objeví žralok, co když nebudu moct dýchat v té hloubce, co když se utopím mi hlavou proběhla. Snažila jsem se nemyslet. Vypnout..Soustředit se jen na sebe a užít si tu podmořskou krásu.

Klesali jsme s instruktorem pomalu dolů a to z čeho jsem měla velkou obavu byly uši. Protože jsme se potápěli do hloubky 12metrů bylo nutné protlačovat uši. Šlo mi to kupodivu skvěle. Všechno bylo úžasný, nádherný, rybičky, korály, jen mě děsila ta hloubka při pohledu nahoru.  Plaveme si to vedle sebe a najednou mě manžel neviděl, že jsem moc blízko a jak máchnul rukou narazil mi do masky. Do brejlí mě natekla voda do nosu i do pusy a měla jsem šok, byli jsme úplně dole. Začala jsem panikařit. A mávat kolem sebe. Instruktor mě ihned chytil a protože jsem ve zmatku nevěděla co dělat a držela jsem dech abych nevdechla vodu, vyjížděl se mnou nahoru na hladinu.

Už poslední dva metry jsem se modlila o nádech. Všechno dobře dopadlo, protože se o mě hned postaral. Čumím nahoře a manžel nikde…Nebyl čas řešit ho, tak zůstal dole. Ihned valil zpět pro něj dolů. Byla jsem stále trochu v šoku, ale po svačině jsme šli ještě na jeden 45minutovej ponor. Už jsem věděla co a jak. Potápění byl jeden z nejúžasnějších zážitků v životě a jsem ráda, že jsem to zvládla a překonala sama sebe. Pokud jste to nikdy nezažili doporučuji

Další sport, který nás lákal vyzkoušet bylo surfování. Už na Maledivách jsme na pláži zůstávali dlouho do večera a sledovali místní kluky jak sjíždějí vlny. Je to tak krásné. Bylo mi jasné, že to bude chtít balanc, že to nebude jen tak, ale vzhledem k tomu, že jezdím na snowboardu a na paddle boardu mi to taky jde, tak jsem si říkala to by nemuselo být tak strašný. Realita? Bylo to hodně strašný.

Zaplatili jsme si základní kurz, kdy jsme dostali obří surfy, ne jako místní a Australani, kterých tam bylo spousta na těch malých surfíčcích pod paži, ale pořádný  plošiny, abychom se na to zvládli alespoň postavit hahaha. Zkrátím to. Pro mě nebylo nejhorší udržet balanc, ale na surf se postavit. Je třeba z leže vyskočit dost rychle a to bylo pro mě vyčerpávající. Mám hrozně slabé ruce, kliky jsou pro mě za trest a tenhle sport je na tom založen.

Druhý problém chytnout vlnu. Pádlovat rukama ve vodě kolem obřího surfu. Všechno namáhá ruce. Takže párkrát jsem se zvedla, párkrát trochu jela a odpadla jsem totálním vyčerpáním. Není nic náročnějšího. To nebylo všechno. Nejen vyčerpání, totální bezmoc, nemohla jsem už pak ani vylézt z vody, ale totálně spálený předek těla. Kolena a břicho dopálený do krve o surf. Týden jsem měla bolesti jak to štípalo. Takže znovu už jedině v celoneoprenu hahaha. Manžel byl na tom o poznání líp a i víc se projel. Má velkou sílu v rukách a kliky dělá bez problému, takže je lepší adept na surfování.

Jinak opravdu krásné místo i kolem hotelu, krásné procházky kolem moře až na kamenné útesy s parkem. Pokud pojedete na Bali tohle místo doporučuji, nebude se Vám chtít odjet.

​

Skvělou referenci na ubytování na jihu ostrova BALI mám ještě na resort jménem AYANA…Osobně jsem tam nebyla, protože když jsme hledali kde se ubytujeme AYANA RESORT AND SPA byl plně obsazen. Ale kamarádka v tomhle resortu byla ubytovaná a byli hrozně moc spokojení, proto Vám ho můžu s klidem doporučit. Pár fotek tohoto luxusního resortu:

Nejen krásné ubytování resort a místo, ale taky ty překrásné svatební obřady. Manžel chtěl svatbu u moře jen my dva, náš den klid a romantika. Já zase chtěla velkou svatbu s rodinou, limuzínou a družičkama. Proto mi manžel splnil moje přání a svatbu jsme měli v na krásném místě v Mahenově divadle v Brně, ale kdybych viděla tohle místo v AYANA RESORTU před tím, asi bych se hodně rozmýšlela a možná bych měla svatby dvě 🙂 Jednu krásnou romatickou na mořem a druhou potom s rodinou v Česku. Proč ne zopakovala bych to klidně i několikrát 🙂 10let jsem na ten den čekala a pak utekl tak rychle, že jsem si ho ani neužila.

Můj cestopis o Bali se blíží do finále a já bych se s vámi chtěla podělit ještě o jedno místo. Tentokrát se jednalo o večeři při západu slunce na pláži Jimbaran. Sedli jsme do taxíku a nechali se zavézt do místní restaurace na mořské pochoutky. Neřeknu Vám název té naší restaurace, ale je jich tam několik vedle sebe a všude byl podobný program, tak můžete rozhodnout kam si sednete až na místě. Byli tam Baliské tanečnice a u večeře při západu slunce nám v kostýmech tančily. Byl to moc pěkný večer a doporučuji zajet si na takovou večeři.

Tak a teď už je to ode mě k Bali vše. Věřím, že každý si najde na Bali něco krásného, něco za co se vyplatí tento ostrov bohů navštívit. Cestujte, poznávejte…těm nádherným zážitkům a vzpomínkám se nic nevyrovná.