Po dlouhém zvažování kam na Filipíny vyrazíme jsme se rozhodli pro ostrov PALAWAN. Ostrov jsme chtěli prozkoumat celý a tak jsme si zablokovali ubytování na dvou místech na ostrově. Na Palawan jsme
letěli s přestupem v Manile. Po příletu do města Puerto Princesa, jsme s údivem koukali čím místní jezdí a co je hlavním přemisťovadlem. Mají srandovní tříkolky. Takové staré motorky naháče na
kterých je přimontovaná plechová krabička na dvou kolech.
Často barevné pojízdné krabičky mají ozdobené umělými květy styl Hawai a tak je to takové retro šíleně nepohodlné ježdění, jak jsme později
zjistili, ale levnější než taxík. Párkrát jsme tohohle vozítka využili pro přesun, hned po doletu jsme ale použili normální auto (taxík) pro přesun do hotelu. Dobře jsme udělali ? protože naše
cesta v hotelu bohužel nekončila.
Já, holka z města jsem se těšila do ráje, do klidu, pohody, do krásného vzduchu, tepla, moře a.….Dojeli jsme do hotelu Aziza Paradise Hotel v centru kousek od letiště.
Hotel už na recepci narvaný řvoucích lidí, přeřvávajíc jeden druhého. Fronty jak na letišti při odbavení. Nenechávám se odradit, stojím frontu na ubytování. Dostali jsme pokoj a místní nás jde zavézt do pokoje. Jdeme přes bazén, který na fotkách vypadá velký, ve skutečnosti celkem malé plivátko, ale co…bazén přeplněný lidmi a asi 100 řvoucích dětí skákajících do vody, běhajících kolem bazénu.
Vykulené oči pokračuji dál. Blíží se Silvetr, oslava nového roku, proto si povzdechnu a říkám si no asi to takto bude vypadat všude. Ale už od vchodu jsem cítila hrozně spatnou energii a protože jsem dost citlivá na tyto věci, jak mi někde není dobře přenáší se to na mou náladu a pak není dobře mě ani nikomu se mnou. Dojdeme do našeho pokoje. Naprostá katastrofa, která absolutně neodpovídá rezervaci pokoje který jsme měli zablokovaný.
Takový smrad z odpadu, který se někdo snažil přestříkat ještě horším smradem na záchod. Bylo tam k zadušení , plus možnost chytnout nějakou alergii, nebo ještě něco horšího nejen ze smradu a chemie, ale taky z plesnivé zdi ? Ihned valím k zarezervované terase, která nikde jen sklo v díře, abychom nevypadli a otevřu okno a hned vedle okna krabice s klimatizací, která neúnosně topí a hučí. Uvnitř pokoje ale klimatizace nefunguje. Takže venku 30 stupňů v pokoji 35stupnů okno otevřít nemůžete, protože jednak ohluchnete a druhak padnete vedrem. Další otřesné starodávné věci nebudu komentovat, škoda slov. Jedním slovem shrnu tento hotel….HRUZA.
Po prezentaci pokoje jsem vytočená na maximum. Žádám okamžitý přesun jinam, kde půjde alespoň dýchat, než si odpočnu a najdu něco jiného. Bohužel jsem na recepci odmítnuta s tím, že už není volný žádný jiný pokoj. TZV anglicky FULLY BOOKED. Tohle jsem za dovolenou na Filipínách slyšela tolikrát, že mám na to slovo alergii. Po dlouhém vysvětlování a hádání se, že v žádném případě nezůstaneme a chceme zrušit rezervaci, nám sdělili, že to nejde. Že peníze za týden pobytu nám nevrátí. Byly to 4.000Kč za noc/ týden 28.000Kč.
Mysleli si, že jim to projde, to ale nepoznali kdo je Michaela Karmazín 🙂 Jsem vděčný, milý, přátelský člověk. Umím být opravdový anděl, ráda pomáhám druhým. Ale jakmile mě někdo s prominutím nasere, umím být nepříčetná furie , která se bude hádat za svoje práva. Krátká scéna stačila k tomu, aby nám vrátili peníze ztržené z karty. Musela jsem se ale už tak vyčerpaná a unavená z cesty večer vytočit. Bohužel po dobrém to s nimi nešlo. Proto důrazně NEDOPORUČUJI tento hotel.
20hodin je tu, my bereme taxikáře a hledáme nové ubytování . Objíždíme 4 hvězdičkové resorty a ptáme se za by nás mohli ubytovat na týden, když ne tak alespoň přes noc ale pořád dokola slyšíme odpověď fully booked (plně obsazeni). Jsme unaveni hledáním a zklamáni. Noc před náma a nemáme kde spát.
Všechny 4 hvězdickové a 5 hvězdičkové hotely jsme projeli a snižujeme nároky na alespoň přespání bez smradu. Proto jedeme dál a v tom taxikáře napadl jeden schovaný hotel jménem MICROTELje to 3 hvězda na pláži, kterou jsme zatím neviděli, tak souhlasíme a míříme rovnou tam…Z předešlých zkušeností s 4 hvězdičkovými resorty, trošku v obavách co nás v této tříhvězdě čeká dorážíme na místo.
Musím říct, že jsem byla mile překvapena hotel MICROTEL byl čistý, klimatizovaný,
bez zápachu a pokoj jsme měli na pláži u moře. Jistě ubytování a snídaně byla chudší, ale pro Vás kteří potřebujete přespat v Puerto Princesa bez problému doporučuji. Z tohohle místa se s vámi podělím s jednou krásnou vzpomínkou. Ráno když jsem se probudila a otevřela dveře od pokoje, že se jdu projít po pláži k vodě, zjistila jsem, že voda nikde….Byl velký odliv a místo moře jemný písek krásně zvlněný se stromy s odhalenými kořeny. Krásná podívaná. Tak jsem se rozhodla projít se pískem dál až k vodě jestli nenajdu nějaké mušličky. Těch tam byla spouusta, ale objevila jsem tolik hvězdic, co jsem neviděla za celý život. Opravdu krása. Odkaz na tento levný hotel ZDE.
Ten den jsme si v hotelu na wifině vyhledali hotely, kde by mohlo být volno a kam bychom se rádi podívali. Zavolali jsme našeho taxikáře a posnídani odpočatí vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství.
První a poslední ubytovací zastávkou byl resort PRINCESA GARDEN ISLAND RESORT AND SPA.
Tento čtyřhvězdičkový resort na nás kladně zapůsobil už od vchodu. Krásné, luxusní, upravené místo. Ihned směřujeme na recepci s otázkou zda mají volný pokoj. Jeden by volný byl pouze ale na dva dny 🙁 Ach jo povzdechla jsem si. Tak nám prosím ukažte ubytování. Příjemná filipínka nás vedla krásným resortem do budovy, kde ve druhém patře byl náš nový pokoj.
Moderní ubytování, čisto, normální pokoj pro přespání, stejně jsme měli v plánu většinu času trávit v přírodě poznáváním ostrova. Souhlasili jsme, že chceme zůstat. Hned pod naším pokojem byli další pokoje, které měli vstup přímo do velikého bazénu a vedle byli pokoje s vstupem do zahrady. To nebylo všechno…Naproti tomuto ubytování byl další typ a to domečky s vlastním bazénkem a o kousek dál jsme cestičkou došli k moři a tam byli domky na vodě. Pěkné ubytování, ale Maledivy to nebyly.
Voda byla moc nízká a zakázaný vstup do vody kvůli nějakým živočichům. Také jsme zjistili, že resort je sice u moře, ale pláž s mořem ke koupání nikde. Další den, když bylo více vody a šli jsme na molo na oběd do vodní restaurace uviděli jsme ostrůvek z písku uprostřed moře. Mohli jsme si půjčit kajak a zajet si na tuto malou opuštěnou plážičku. Popravdě jsme toho ale ani jeden den nevyužili. ODKAZ ZDE
Půjčili jsme si ve městě motorku a jezdili jsme na výlety….objevovat ostrov. Skamarádila jsem se s místní filipínkou, která nám radila kam máme jet, kde je to krásné a turisti to neznají, pouze místní. Orientace na ostrově podle intuice, jeli jsme tam, kde se nám zdálo, že by mohlo něco být a nebo kam směřovali místní na motorkách. Tímto způsobem jsme například objevili krásnou opuštěnou pláž s domečkem a cedulí PRIVATE BEACH.
Zastavili jsme motorku a směřujeme k pláži v tom s domku vychází filipínka s kamínky na zubech ? a anglicky se ptá co hledáme. Řekli jsme, že jsme na dovolené a hledáme krásnou pláž bez turistů s dotazem zda se tu můžeme vykoupat. Usmála se a pozvala nás. Na pláži uprostřed džungle jsme byli úplně sami. V moři celkem velké vlny, na plavání to nebylo, ale vyblbli jsme se. Dokonalý ráj.
Často se mě ptáte na fotky, kdo mě fotí 🙂 Pro víc info přidávám odkaz :
Další den jsme vyrazili zas o kousek dál a řeknu vám, cestou zpět už mě tak bolel zadek z té motorky, že jsem myslela, že dojedu zpět ho hotelu. Ale i to stálo za to. Narazili jsme na další pláž, kterou jsme viděli ze silnice, ale zdála se být daleko, nebo spíš hluboko 😀 Místní nám poradili jak se tam dostaneme a tak jsme jeli po kamenité cestě z prudkého kopce až dolů…to teda byla jízda. Dlouhá pláž plná místních dětí hrajících si spokojeně v moři. Kolem pláže domečky místních, teda ani se tomu tak asi nedá říct, spíše pár kartonů palem sklepnutých dohromady. Při pohledu na toto bydlení ve mně zamrazilo.
Taková chudoba a tak milí usměvaví lidé, kteří se tváří jako by jim nic nechybělo. Takto žijí nic jiného neznají. Měla jsem možnost lépe je poznat. Protože jsme po hodinové cestě na motorce a koupání v moři dostali žízeň a hlad vyrazila jsem se zeptat místních jestli se dá někde něco koupit. Neuměli anglicky nerozuměli mi a tak zavolali mladého syna a ten lámanou angličtinou vysvětlil, že už je pozdě a malé bistro je zavřené. Jeho maminka mu řekla ať nás pozve k nim, že nám dá napít i najíst. Když jsem viděla jak její miminko se válí v odpadkách a špinavý hrnec na kterém vaří nad ohništěm měla jsem strach ze zažívacích potíží a z nemoci. Taky přeci nemůžeme jíst u někoho kdo je na tom tak špatně.
Paní nás posadila ke stolku, běhala sem a tam a ochotně nám chystala pití a jídlo. V tom sem si řekla, přece teď nebudu dělat ofuky, nebo odmítat její pohostinnost. A pustili jsme se do jídla. Byla to rýžová kaše na sladko na kokosu s ovocem a bylo to vynikající. Olizovala jsem se až za ušima. Při jídle jsem sledovala jak žijí. A nikdy jsem před tím nic podobného neviděla. Jsem vděčná za tuhle zkušenost a obdivuji s jak málem lidi dokážou žít. Byli to moc příjemní lidé a bylo nám u nich na pláži dobře. Ještě jsme prohodili pár slov se synovým překladem a poděkovali za pohoštění. Když jsme chtěli zaplatit paní se usmála a mávla rukou, že nic nechce.
Ti nejchudší lidi, byli ti nejštědřejší na ostrově a nechali jsme jim tam všechny peníze co jsme u sebe měli. Z jídla nám nic nebylo a nikdy na ně nezapomenu.
V hotelu PRINCESA GARDEN ISLAND RESORT AND SPA jsme byli moc spokojeni jak s jídlem, ubytováním tak se službami a nechtěli jsme trávit Silvestr nikde jinde. Proto jsme vyrazili za managerkou hotelu, která byla velmi ochotná a snažila se nám vyhovět abychom mohli zůstat. Protože byl ale hotel plně obsazen díky blížícímu se silvestru, jediné řešení bylo každý den se stěhovat do jiného pokoje, pokaždé jiné kategorie.
Moc jsme chtěli zůstat, tak jsme to vzali. Každý den jiný nový pokoj…jednou zahrádka, podruhé soukromý bazén, potřetí vodní vilka atd. Vyzkoušeli jsme všechno a řekla bych, že nejlepší volbou co se týče peněz a užití byl pokoj se vstupem s ložnice do bazénu. Ale všechno ubytování bylo super. Stěhování bylo otravné, ale Silvestr stál za to. Super program, atmosféra, moc jsme si to užili. Tento resort DOPORUČUJI!!! ODKAZ ZDE
Ještě než jsme se přesunuli na druhou stranu ostrova a vrátili motorku jsme si udělali celodenní výlet po ostrovech (tzv. ISLAND HOPPING) nedaleko Puerto Princesa. Tento výlet si můžete zakoupit v hotelu, v cestovní kanceláři v Puertu nebo se vydat na vlastní pěst. U nás jasná volba, protože nemáme rádi plánované akce. Sedli jsme na motorku a jeli za město do přístavu HONDA BAY.
Po cestě tam jsme zastavili u stánku a vzali šnorchlovací náčiní sebou. V přístavu nebyly žádné lodě, lodičky ani lidi. Bylo to divné a tak jsme si šli na kasu zakoupit tento výlet po ostrovech. Paní nám sdělila, že jdeme pozdě a že všechny lodě už vypluly ať přijdeme další den dřív. To už jsme ale měli zaplacený minibus pro přesun na El Nido. Byla jsem zklamaná, že ty ostrovy neuvidím a v tom jsem objevila za rohem lodičku s lidmi jak se chystá vyplout. Volám na ně máte dvě místa? Chtěli bychom jít s Vámi. Kapitán vystoupil a domluvil nám na kase abychom se mohli přidat. Zaplatili jsme výlet a vyrazili.
Na tomto výletu jsme navštívili tři ostrovy Pandan Island, Starfish Island a Cowrie Island. Na jednom, už nevím na kterém, jsme si mohli zaplatit raut na pláži a poobědvat. Tenhle výlet nebyl úplně dle mých představ a popravdě znovu už bych tam nejela.
Ostrovy byly pěkné to ano, ale už když jsme se blížili mě zamrzl úsměv na tváři. U pláže zaparkovaných milion lodiček, stejných jako vezla nás a ostrov přeplněn turisty. Vysadili nás na ostrově, že máme hodinu a pak jedeme dál. Potom všichni ti lidi naskákali na lodě a zase se to všechno přesouvalo na další ostrov. Na pláži bylo přelidněno, tak jsem byla stále s rybama pod vodou 🙂 To bylo to nejkrásnější z celého výletu. Místní se to snaží prodat každému a moc na všem vydělat. Byla jsem tak otrávená, že jsem ani nefotila, všude byli lidi nebo lodě.
HONDA BAY
Island hopping
Po výletu jsme udělali ještě poslední projížďku na motorce a vrátili ji zpět do půjčovny. V této půjčovně jsme také měli rezervaci minibusu pro přesun na El Nido. Poslední noc v Princesa Garden Resortu a vyrážíme ne cestu dlouhou 6hodinna druhou stranu ostrova Palawan. Cesta nás stála 600pesos/osoba to je zhruba 300Kč/osoba a v minibuse nás jelo 6 + řidič. Cestu v normálním autobuse špatně snáším a to bych nezvládla, ale toto bylo větší auto, takže to bylo fajn. Ještě jsme mohli přeletět letadlem, ale ze strachu jsme přece jen radši volili ten minibus.
Po cestě jsme měli několik zastávek a jedna z nich byla oběd v restauraci s úžasným výhledem. Moc příjemné místo a smažené kalamáry byly luxusní. Moc jsme si pochutnali a pokračovali dál.
CESTA NA EL NIDO
TAK A JSME TU 🙂 EL NIDO
Začíná nové dobrodružství pomyslela jsem si a bylo větší než jsme čekali… Minibus nás vysadil na autobusovém nádraží se dvěma velkýma kuframa a kabelou a všude jen samé tricykly 😀 Říkám si nooo to jsem teda zvědavá jak se dostaneme do hotelu a snad bude blízko. Popadli jsme kufry a po divoké cestě míříme k tricyklu. Dobrý den potřebujeme se dostat s kufry do hotelu. K našemu údivu se s nimi dalo celkem vpohodě domluvit anglicky, né jako např v Itálii, kde Vám na agličtinu odpoví Italsky 😀 Pán hned aktivně zavolal dalšího s tricyklem, kterých všude postává spousta a čekají na kunčofta, že pojedeme já v jednom s kufrem a manžel v druhým s kufrem a kabelou.
Souhlasíme a ptáme se na cenu. Oni protože si mysleli dle kufrů, že jsme právě dorazili na Palawan a jsme mimo mísu, tak nám napálili cenu. Nedali jsme se a nabídli stejné peníze co jsme platili v Puertu. S úšklebkem teda souhlasili. Běžná cena za tricykl je cca 10pesos na kilometr. Pokud naskakujete ve městě, nebo tak a jedete jen kousek cca 2-3km na cenu se dopředu ptát nemusíte a dáte jim těch 10, 20pesos. Pokud potřebujete zavézt dál, je lepší se předem na cenu domluvit.
EL NIDO
Řekli jsme jméno hotelu, kam potřebujeme zavézt, oni se na sebe podívali a začali něco v jejich jazyce řešit. Potom nám lámanou angličtinou řekli, že jako úplně k hotelu nás zavézt nemůžou protože hotel je na pláži. A že nás můžou zavézt pouze k pláži. To jsme věděli, že je hotel na pláži, tak nám to nepřišlo divné a souhlasili jsme. Teď přijde ta zajímavější část výletu 😀
Přijedeme k pláži, tedy nad pláž, ke které vede asi 100 schodů. Na silnici zaparkovaných asi 30tricyklů čeká na turisty aby je odvezli zpět do města. Dorazili jsme tam navečer když slunce zapadalo. Měli jsme dva těžké kufry, protože jsme byli 45dnů na cestách. Navrhla jsem tedy, že sejdu schody dolů a půjdu se podívat jak daleko je náš resort. Jsem dole přede mnou dlouhá pláž a už se stmívá. Rychlým krokem valím a hledám nás resort.
Docházím do zatáčky v půlce pláže, kde konečně nacházím resort. Ptám se místních, jestli se jedná o ten náš resort DOLAROG. Řekli mi že ne, že ten je dál po pláži. Tento resort se jmenoval LAS CABANAS BEACH RESORT Už jsem dost daleko, ale ještě pokračuji. Jdu jdu a nejdou tma. Přede mnou pláž končí a z písku vystupují kameny. Žádné světlo nevidím 🙁 Jsem unavená bořením se v písku….otáčím se a valím zpět s tím, že resort nikde. 🙁
Jsem zpět u resortu LAS CABANAS BEACH RESORT na půl cesty a ptám se zda mají volný pokoj. Opět slyším moji neoblíbenou hlášku FULLYBOOKED (plně obsazeni). Ach jo povzdechnu si. A pokračuji zpět za manželem, který už je na nervy, protože dlouho čeká a já nikde, tma, žádný lidi, telefon mi nefunguje…žádný signál a on celou dobu stojí na silnici s težkými kufry a kabelou. Ta bezmoc. Najednou slyší moje funění do schodů. Už jdu lásko. Dostala jsem nadáno kde jako jsem, že měl strach…to chápu ale urychlit to nešlo. Jsem úplně vyčerpaná ušla jsem pár kiláků v písku a…….NIC. Vykládám mu, jak to tam dole je a že náš resort nikde.
Chlapi co nás dovezli už taky nikde. Ale jeden tricykl tam ještě zůstal. Tak jsme ho poprosili jestli může zavolat ještě jeden a odvézt nás zpět do města. Řekl že nás vezme oba 😀 no to jsem teda zvědavá. Jeden kufr v krabičce, druhej připevněnej na ní, kabela v košíku za krabičkou, my dva uvnitř namáčknutí a jede se 😀 To byla jízda, do kopečka to nejelo tak manžel běžel pěšky 😀 Jinak jsme jeli želví rychlostí a dojeli do města. Konečně signál a můžeme zavolat do hotelu jak se tam máme dostat. Voláme jedno číslo, nic…voláme druhé číslo…nedostupné. A další už nebylo. Je tady večer a zase nemáme kde spát. To snad není možný.
Jdeme na večeři do místní restaurace a zkoušíme stále volat do resortu Dolarog. NIC prostě dovolat se tam nejde. Internet pořád padá, nedá se pořádně googlovat a hledat řešení. Proto po večeři bereme další tricykl, kterej nás bere se vším a hledáme jiný resort, kde by jsme mohli zůstat. Začínáme lepšími resorty na pláži, plně obsazeno, potom tedy hledáme i ve městě lepší hotely, plně obsazeno. Pak ty horší…plně obsazeno. Město přeplněné turisty, tolik lidí jsem dlouho neviděla.
Už není moc možností, kde přespat a pak místního napadl v centru hlučného města hotel, kde by mohlo být místo. Nebo motel? To snad ani hotel nebyl. A opravdu mají volný pokoj. Zničení souhlasíme a jdeme se ubytovat. Hrozné místo 😀 a pokoj čtyři stěny bez okna s rozvrzanou postelí. Ale byla tam klimatizace, která klimovala asi na 12 stupňů…venku 40 stupňů. Myslela jsem že umrznu. Hrůza. Klimatizaci jsme ihned vypli a dveře dokořán, aby jsme z chodby nasáli alespoň trochu tepla.
Vyčerpáním jsme usli a hned ráno voláme znovu do Dolarogu. Jedno číslo NIC…druhé číslo zvoní hurááá konečně se na druhé straně nějaký kluk ozývá se slušnou angličtinou. Vysvětluji co se nám stalo, že jsme měli rezervaci už den před tím, ale resort jsme nenašli. Bylo mi vysvětleno, že do resortu se jede lodí a máme čekat v určitý čas na autobusovém nádraží, že nás vyzvednou. To bylo místo kam jsme dojeli z Puerta 😀 SUPER…Místní co nás naložili do tricyklu při příjezdu do El Nida věděli, že se do resortu nedostaneme s kuframa pěšky, a mohli nám říct, že tam můžeme dojet lodí z přístavu, který byl asi 200mestrů, ale chtěli si vydělat, tak nás odvezli na pláž. No i to jsou zkušenosti.
Konečně jsme ve správný čas na správném místě a míří k nám 2 hoši. Ano jsou to oni, konečně nás vezmou do resortu na pláži jménem DOLAROG.
CESTA DO RESORTU DOLAROG
DOLAROG BEACH
NAŠE UBYTOVÁNÍ NA PLÁŽI DOLAROG
DOLAROG:
Nádherné místo, dlouhá pláž plná mušliček, nikdy jsem nic podobného neviděla. Ubytování ve skromném domečku, kdy elektřina jela jen v určitou dobu, na teplou vodu než dotekla jsme čekali dlouho, do domečku nám lezl každou noc GEKO, otřesný uřvaný ještěr a měla jsem málem smrt, když jsem v noci díky jeho zařvání zjistila že je s náma v posteli. Domeček byl z dřevěných fošen a mezi každou byla mezera právě např. pro GEKA.
Nic dalšího jsem si ani nepřipouštěla, třeba pavouka ze kterého mám neskutečnou fobii. No mezery mezi dřevy vydržely jen dvě noci, poté už bych znovu neusnula při představě další návštěvy a tak jsem vytahala oba kufry všechno oblečení a ucpala všechny mezery, aby se k nám nikdo nedostal 😀 Vyšlo to! Super….Výhled z pokoje na pláž, oceán a ostrůvky byl úchvatný. Milovala jsem ležení v proutěné síti na terásce a pozorování západu slunce. Jedním slovem nádhera.
Součástí resortu byl i bazén a restaurace na pláži, kde jsme si užívali snídaně a večeře při pohledu na oceán. V ceně ubytování kdy jsme za tu chatku platili 6.000Kč na noc jsme také měli polopenzi, ráno jsme si mohli vybrat z několika druhů snídaní a večeři jsme měli několik chodů, aby se vždy alespoň něčím trefili do chutě hosta. Bylo to vždy chutné…čerstvé ryby, maso, těstoviny, saláty, rizota, mořské plody, ovoce, deserty.
Dále jsme v ceně ubytování měli k zapůjčení kajak, na kterém mě manžel zavezl na protější ostrůvek, kde byl jen jeden opuštěný domeček a my dva. To byla ta největší krása a romantika z celé dovolené. A to jsme mu s pádlováním moc nepomohla. Cestou zpět už jsme měli celkem vlny a kajak plný vody, manžel si pěkně máknul, aby nás dostal zpět na Dolarog. Proto pokud se tam ocitnete a dostanete stejný nápad objet ostrůvky na kajaku vyplouvejte brzo a vracejte se dřív než začnou vlny 😀 Pár fotek z této krásné cesty.
TO CO ALE HODNOTÍM NEJLÉPE NA DOLAROG RESORTU JE, že k ubytování jsme měli v ceně každý den možnost vyrazit loďkou na výlet po okolních ostrovech. Vzdy den předem se za námi stavila obsluha, za chceme jet následující den na výlet a kam. Přinesla nám ukázat fotky s popisky co je to za ostrov…škoda, že jsem to nevyfotila a tak si nepamatuji jména ostrůvků, ale je jich kolem EL NIDA opravdu spousta, takže každý den je co vidět a objevovat.
Další plus bylo, že jsme si mohli nahlásit den předem oběd a oni nám ho sbalili na cestu do košíčku a my si tak na pláži udělali úžasný piknik. Piknik v ráji na to budu navždy vzpomínat. Byla to nádhera. Výlet byl nabízen samozřejmě i ostatním turistům ubytovaným v Dolarogu a tak jsme nebyli na lodi sami, ale byli to příjemní lidé nebyl problém. Nikdo tam na dovolené nebyl tak dlouho, takže nás někdy jelo víc a jindy méně. Ale velice oceňuji tyhle naplánované sestavené výlety v ceně ubytování. Bylo to moc fajn chvíli neshánět jen nasednout a vyrazit. DOPORUČUJI 🙂
EL NIDO BLUE LAGOON
Při putování po ostrovech, jsme mimo krásné pláže, skály, jeskyně, poznali i medůzky, kterých u jednoho ostrovu bylo plné moře. Ty malé kuličky lehce štipkali po těle, ale ty velké NIC…zajímavé a krásné. Taky jsme měli štěstí a potkali opičku a našla jsem krásné obří mušlí srdce 🙂
Ještě nás po toulkách El Nidem zaujalo ubytování na jednom malém ostrůvku jménem MATINLOC RESORT odkaz na tento resort a ceny najdete ZDE.
